1872 for Women / The Feminine Perfume Clive Christian

Znáte Justine?
Tu z Trierovy Melancholie?
... miluju Larse von Triera - všechno mu vždycky odpustím...
... miluju Justine /a té v mých očích není co odpouštět/...
... miluju hudbu Richarda Wagnera, která film doprovází /při poslechu Tristana a Isoldy jsem schopná pozapomenout Wagnerův antisemitismus, dokonce si přestávám s Chilly Gonzalesem prozpěvovat "Fuck Wagner"/...
... a pro to všechno pro mě Melancholia není film, je to vesmír a svět sám pro sebe. A je nesmírně skutečný. Pulzuje, tepe, dýchá...
Od začátku jsem věděla, jak Justine voní... Jako konvalinky - protože jsou jako ona... Křehké, ale pevné ve svých tvarech... Bílé, zdánlivě sladké, čisté, nevinné... Ale pod tím vším je stín, který zachytíš až na nejhlubším dně nádechu, na nejzazším konci, tam někde je prázdnota, úzkost a osamění... A lehká narkotická nestoudnost k tomu... Vždycky jsem měla pocit, že v konvalinkách není život...

Melancholia je pro mě do značné míry vizuální podobou parfému Clive Christian 1872. Barevně, pocitově. Květinová výzdoba na svatební hostině odkazuje na jasmín a frézie, které v parfému jako lehký závoj zahalují konvalinky. Citrusy tu jsou jiskřivé jako cinknutí sklenky o sklenku při přípitku, zároveň ale mají pel mírné hořkosti, stejně jako každý úsměv, kterým Justine obdaruje svého manžela. Sladce vyzývavé pižmo je jako aura, která Justine obklopuje, temné borůvky a dřevité tóny v základu jsou měkké a vláčné - stejně jako Justine, když uléhá uprostřed noci na chladnou zem golfového hřiště.

...Justine a Clive Christian 1872...

Zdánlivě lehkomyslná, svůdná, nonšalantní, se shovívavým úsměvem.

Lehce nezúčastněná a neuchopitelná.

S odevzdaností ve sklonu šíje, v hlase...

Omamná.

Nespoutaná.

Melancholická...

...delikátnêjší
a
luxusnější
Chance Chanel.