Aldebaran Marc-Antoine Barrois

Aldebaran, ten z Hyád, ten, který /pro/následuje Plejády, ten, který cestuje nalehko pouze za chladných slunečných nocí, ten, který kdysi mezi lid zasil pověru, že mladým dívkám má být zapovězeno chodit do polí, kde kvete tuberóza, protože by z té omamné vůně mohly zešílet.

Tady je máme. Černé tuberózy v oslnivém světle noci. Díváš se na ně a scenérie před tebou vypadá jako negativ starého filmu. Taky tak voní. Sladké tuberózy tlumené okružím z celuloidu, jenž pan John Wesley Hyatt namíchal z nitrocelulózy a kafru. Vůně hřeje a chladí zároveň. Mám obavu, že podívám-li se na další políčko filmu, uvidím černý půlměsíc či v černém písku ležící bílý obsidián.

A na chvíli bez emocí. /Lze to vůbec u vůně...?/ Quentin Bisch si zvolil těžký úkol - vytvořit vůni skutečné, živé, čerstvé tuberózy, ne té, kterou často známe z parfémů, idealizované, stylizované, s nadsazeným tím či oním vonným aspektem. Inspiraci našel v poupatech tuberózy, která na sobě mají těsně před rozkvětem malé červené tečky, jež mistr Bisch zhmotnil dotekem akordu čerstvé červené papriky, postaveným na kombinaci absolutu z maté a pražených tonkových bobů. A ano, já osobně necítím papriku /což mě rozhodně netrápí/, ale jemně, sladce chladivý kafr, který se mísí se zeleným tuberózovým mlékem, ve kterém opravdu vnímám závan mátových lístků, o nichž hovoří i sám Quentin Bisch, jen místo avizované karamelově nasládlé tuberózy v dry downu vidím spíše tuberózu pokrytou třpytivými krystalky hnědého cukru.

Zvláštní vůně. Není pro mě, ale cítím před ní respekt, protože stojí sama a jediná svého druhu - a to je vždy velmi nesnadné...

Je jasné, že Quentin Bisch přijde opět s něčím jiným, neotřelým. Tentokrát na námět tuberóza.
Abychom se k ní dostali, musíme projít skládkou zarostlou trpkým býlím. Tu a tam se z něho tyčí kovové části rozebraných strojů, kusy umělé hmoty, zaprášené prázné lahve od desinfekce. V dálce tušíme květ tuberózy, zpočátku štiplavě zelený, postupně krémový díky střiku neidentifikovatelného krému ze spreje.
Dobré, ale asi by se mi nechtělo čelit této výzvě pravidelně.

...zpočátku krásná vzdušná tuberoza.
Opravdu, jako by jste k tuberoze lehce přivoněli v nočním chladivem vzduchu.
Po chvilince se přidá maté, příjemné,
snadno rozpoznatelné, a pořád je vůně pekná, načechraná, taková povznášející.
Jenže za další chvíli ze mě tuberoza zmizí, absolutně.
Na kůži mi zbyde jen tepla zelená tráva.
Zklamání...