Anatolia Anatolia Prin

...v pouze mírně nasládlém datlovém sirupu je rozpuštěno zralé moučné jablko
(zde je ona moučnost, jindy/k jídlu protivná, velmi žádoucí, příjemná)
a k tomu ještě i vmíchaná éterická oudová tinktura.
Anatolia voní jak hedvábná struna -
neuvěřitelně hladce,
svojí hladkostí téměř levituje, pozbývá gravitace, jak nádherná víla,
ale současně má v sobě neuvěřitelnou pevnost struny, a ta v některých případech
bývá
smrtící...
...přesně jak některé ženy
Nenápadně nebezpečná
lahodnost...

Kyselé zelené jablko grilované spolu se šťavnatým ananasem na dřevěném uhlí přechází přes sladký suchý kouř na hebce kožený oud.

Anatolia, opravdu s jediným rozdílem, že je tam přidané kadidlo a na rozdíl od Anatolie tady mám i ten semiš a kůži. Už to pro mě není gurmánka a není to tak jedlé. Ke konci se Anatolie úplně vytratí. Přesto je zajímavá a komu by vadila přílišná sladkost té první, tak tady má krásnou, umírněnou náhradu.

Tá istá krásna gurmánka ako anatolia, ale tentokrát trochu zadymená (nie, ja som dnes náhodou nič v kuchzni nespálila;) ). V podstate Anatolia s kadidlom, a tá jediná zložka to posúva do úplne iného uhlu pohľadu. Je to chladnejšie, je to podstatne menej jedlé, je to ako deka kostolného adidla s nasládlymi podtónmi ako podstavcom. Spolu sa to krásne uhladí do jemnej, elegantnej a hladkej kadidlovej vône.