Anatolia Prin

Jemná jablečná šťáva, v ní nadrcený kmín a tenoučká měkoučká kůže.
Zlato, lesk, tenká linie, delikátní hebká pichlavost z koření, navláčnělé tmavozeleno khaki pačuli.
Gurmánština.?
Nikoliv.
Osobitost.?
Ano

Tohle je opravdu velmi dobré, gurmánské a úplně se to vymyká z celé značky. Nějaký krásně sladký jablečný zákusek, okořeněný skořicí, politý čokoládou. Svěží, nepřeslazený. Žádný oud, semiš ani kůže. Velice příjemná změna

Áaaach, toto je od pravého nástreku proste nádherná gurmánska vôňa!!! Ale tak dospelo gurmánska. Káva, nejaký sladší likér, presne ten typ zákuskov, nad ktorými by deti prevrátili oči, tmavé luxusné kakao. Trocha ovocného želé, ale zase, je to nejaké komplikované a avantgardné želé, nič na tému gumových medvedíkov. A aby to človek nezačal cucať rovno z flakóna, tak kadidlo. Luxusné pohostenie pri krbe v starom noblesnom dome. Toto je veľmi vydarená vôňa.

Pražská Letná je pro mě srdeční záležitostí z mnoha různých důvodů. Jedním z nich je malá kavárna Dos Mundos s vlastní malou pražírnou, kde vám kromě skvělé arabiky s tóny kakaa připraví i báječné Chai Latté se skořicí. Jen o pár metrů dál najdete farmářskou prodejnu, která nabízí báječné dobroty s ohledem na moji bezlaktózovou intoleranci. Svého času nabízeli úžasný veganský špaldový koláč se švestkami a mákem, který jsem si koupila, kdykoliv jsem šla kolem, když ho zrovna měli.

Naštěstí máme podobnou kavárnu i tady u nás, jejíž paní majitelka peče stejně skvělé zákusky. K mým nejoblíbenějším patří veganský "tvarohový" koláč z hedvábného tofu s jablky. A ty mi teď kompenzují vzpomínky na dětství a mistrovské pekařské kousky mojí babičky. Moje maminka nepekla nikdy. Za to ale se mnou pravidelně chodila každé Vánoce na Půlnoční mši. Oblékla si krátký hnědý semišový kabát s koženými prýmky, který byl vevnitř zateplený kožíškem a po návratu vždycky jemně voněl kadidlem.

Jako dospělá jsem si ho potom párkrát vypůjčila, když jsem chtěla svému outfitu dodat tzv. vintage look. Teď už je mi kabát velký, maminka už ho taky dávno nenosí, no přesto ho nemám to srdce ho kvůli této nostalgické vzpomínce vyhodit, a tak už nějaký ten pátek jen tak zabírá místo ve skříni. A proč o tomhle všem píšu? Protože tohle všechno v sobě pro mě spojuje Anatolia.