Antonia Puredistance

Semišové galbanum - je hladké, ale místy přece jenom trochu drhne. Zeleň jako břečťan pnoucí se po smetanově bílé omítce zahradní zídky fotografované se změkčujícím filtrem. A potom rozvíjející se kytice z bílých růží, jasmínu a ylang-ylangu. Na rozdíl od Chanelu No. 19 se z téhle zelenobílé kytice sype pudrový pyl.

- já tu vůni znám...
...začíná jako Artemisia Penhaligons, a pak je to luxusní, barevnější, nákladné a přitom delikátní provedení vůně
Ivoire Balmain 2012.
A to je vše.

Zpočátku brutální chypré, posléze lahodné, krémově vláčné květiny. Ke konci vylézal náznak broskve na studeném másle, složení ji však neuvádí. Noblesní "nevinná" vůně vzbuzující pátrací reflex "co to je". Zůstává na pokožce i po několikerém umytí.

Na oficiálních stránkách popisují tuto vůni jako květinově zelenou. No podle mě to nějak nesedí. Začíná totiž jako štiplavě svěží aldehydovka s hořkou zelení, jenže ta pochází z galbana. A netrvá dlouho, před nosem se vám rozzáří "slunečný" jasmín s krémovým ylangem typově podobném jako v Promesse de l´Aube, avšak tady má zároveň i svůj sladší, tropičtější/teplejší ráz.


Do kytice byla ovšem navíc přidána i jemná růže z Nuit d´Amour a prašně zemitý kosatec, který nám pravděpodobně zásluhou pár kapek sladkého fialkového, nikoliv však bonbónkového nektaru, příjemně zpudrovatí a zněžní. Vetiver je tu velmi krotký, jemně dřevitý a zakouřený a zároveň se mu (zřejmě v kombinaci s některou další nepřiznanou složkou) daří vytvářet chladné "sametově" nazelenalé tóny chypre.


Celá vůně se přitom vznáší na měkce nadýchaném obláčku z "pudrové" vanilky, až v drydownu nepatrně krémově zhoustne podobně jako Promesse de l´Aube jen s tím rozdílem, že Antonia ani v této fázi neztrácí svoji květinovou šťavnatost a není tu santal, takže se rozhodně o žádné dvojče nejedná. No a přičtěte si k tomu několikahodinovou výdrž. Ach.