Aran / อรัญ Prin

...šmarjá, čím je to tak velepříjemně narkotické?!
Asi, nejspíš mega tonáží nardu(sladké květinové tóny a pižmo),
prohřátá vymazlenou cibetkou, zahuštěna jedlovým balzámem, v němž éteričnost jehličí rozpustila ultra dávka lásky...
...a pak, mírné zklidnění a delikátní množství jemně zasychajících, před chvílí ještě čerstvě kvetoucích, jasmínových květů, jejichž aroma se vsáklo do chuti doutníkového tabáku, ještě a ten
právě teď já, i s hltem koňaku,
polykám...
...a polykám o to hladověji, o co více si uvědomuji i podprahové stopové množství jisté houbičkovitosti,
protože tu zbožňuji...
Vůně působí na první nadechnutí jednodušše, ale na ten druhý je
tajemná, má neviditelnou hloubku,
tajemství...
Beru

Vůně vlhkého temného lesa, v němž se prohánějí divočáci. Terpentýnové jehličí, zelené kapradí, zmoklý živočich, vlhký mech, houbové pačuli a dusivé zapařené pižmo, z kterého se manželce udělalo nevolno, takže jsem nemohl pokračovat ve zkoušení.

Zatuchlý sklep a v něm nějaké mokré seno v dřevěných bedýnkách. Asi se v tom pěstují ty houby. Je to vůně podzimu, brambor, sklepa. Zatuchlá a divná.

Dobre, takže takto. Neviem, ako smrdí kozia srsť, a skúšať to rozhodne nepôjdem. Čo Prina viedlo k tomuto neviem, jediné čo ma napadá je nejaká strelená stávka. Ak to niekomu už podľa zloženia príde trafené, tak je. Srsť, suchá zeleň, suchá pôda, trochu stuchliny...proste ako uprostred leta na niektorom z gréckych ostrovov ďaleko od turistických lokalít. Ako olfaktorická hra zaujímavé...ale uff...