Ariel Sammarco

Čistě dámská záležitost. Svěží mandarinka okořeněná zázvorem a davanou přechází na pudrovou směs kosatce a fialky doplněnou jasmínem, která se prohřívá balzamickou ambrou a krémovým santalovým dřevem. Výdrž přesahuje 4 hodiny.

Má být nejvíce ženskou vůní v portfoliu Giovanniho Sammarca. Dokonce i božský Turin ji ohodnotil jako jeho nejlepší (mimochodem jsem se dívala, že u Bond-T se s mistrem shodnu s Borneem ;) ) a něčím, co by nazval neoklasickým parfumérstvím, zahraným na originální nástroje, přičemž v tomhle případě odkazuje na Chamade (Guerlain). Kafkaesqueblog v ní zase vidí křížence Angelique Noire a Misie.

Tady si ale dovolím s jednou drobnou výjimkou nesouhlasit. Ariel má sice citrusový, nahořkle zelený, nikoliv však galbanový úvod s jiskřivým, čerstvě nastrouhaným zázvorem, aromatickým tabákem s koženým podtónem a připálenými švestkovými povidly, jímž je podle mě oběma Guerlainům na hony vzdálená. Obsahuje sice hořce zelenou anděliku, ovšem na nějakou podobnost s AN mi tu chybí některá s dalších složek. Na to je na mé kůži až příliš málo zelená.

Osobně jsem si vzpomněla po rozvonění místo toho na Carnal Flower, jelikož v Ariel jsem objevila stejnou vřelou tuberózu, tedy pokud bychom vypustili kokos a salicyláty, které mě v ní ruší. Nicméně v další fázi, kdy se objeví růže s pudrovým kosatcem a fialkou a nakonec i v mléčně dřevitém základu, musím potvrdit typovou podobnost s Misií s tím, že Ariel na rozdíl od Chanelu působí moderně (částečně se ještě díky hřebíčkovému podtónu nabízí i Perlerette od Volnay), nikoliv starodávně a činí tak z ní něžnou květinově pudrovou vůni.