Arso Profumum Roma

...nádherné...
Hebkou tonkou lahodné povětří v jehličňanovém šeru,
kde ještě dohořívá oheň...
...jenže vidět jsou už jen, sem tam,
skomíravým světlem pableskující uhlíky a
jakoby vás objímal hřejivý kašmírový pléd utkaný z teplem, ne ohořelých,
ale velmi změklých,
téměř bezvládných
dřev...
(věrná vůně vonné svíčky Yankee Candle Frasier Fir)
17/02/25

Opravdu podobný typ jako Fille en Aiguilles, ale mnohem odlehčenější. Kromě jehličí a větví borového lesa je ve vůni svěží, vlahý tón - něco jako míza stromů nebo "mléčná" dužina fíku. Celkově velmi příjemná oddechová vůně, náladovka na občasné nošení.

Žhavý popel s rudočernými uhlíky. V lese je sice rozdělávati oheň přísně zakázáno, ovšem v Profumum Roma se tím zjevně netrápili a nechali vysokými plameny ožehnout i konce větví se svěže zelenými štětičkami sladce pryskyřičnatého jehličí. Teď už dohořelo, ohniště ještě sálá teplem, ale nohy zebou od studené trávy a noční obloha mezi zčernalými větvemi chladně poblikává množstvím hvězd. Velebná vůně klidné noci.

Povedená vůně. Rozdrcené jehličí, nahořkle zelené a výrazně terpentýnové, přechází na sametové tužkové ořezky, které sládnou připáleným karamelem a zakouřenou kůží. Naštěstí pro mě nezesládnou tolik jako v parfému Woodcut (Olympic Orchids). Výdrž přesahuje 6 hodin.

Borový les v červenci. Vysušené spadané jehličí křupe pod nohama a ve vzduchu je cítit vůně smůly. Slunce prosvítající skrze kmeny borovic maluje ve vzduchu světelné loukoče. Na louce o kus dál se tetelí vzduch teplem a tak zůstávám tady v lese, kde je sice teplo ale stále ještě snesitelně. Utrhnu zelenou borovou větvičku, očichávám ji, opřu se o kmen, jen tak zevluju a odpočívám. Krásné odpoledne...

Prehistorická chyžka pri lese, vysušené drevo pokryté kožami. Je vlhko, deň sa už preklápa k večeru, vonia hlina a borovicový les. V chyžke sa bude večer kúriť, zatiaľ voňajú len ešte teplé uhlíky - asi sa varilo a na nich poukladané ešte trochu vlhké roštie, ktoré začína chytať.
Veľmi upokojujúca, pritom jednoduchá vôňa.

Tahle vůně je na oficiálních stránkách značky popsaná znovu velmi idylicky a musím říct, že najít se v ní z toho dá skoro všechno. Najít se tam dá jak odkaz na první padající sníh venku, protože jednou stranou z Arso stoupá chlad včetně borovicového jehličí, ale i ta dřevěná horská chata (cedr s lehkými sklony k ostrouhanotužkovosti) s praskajícím krbem (teplé kadidlo s propolisovou ambrou a sladkou borovicovou pryskyřicí) a nechybí ani to staré kožené sofa. Jen to červené víno jsem nenašla. Celkově bych ji označila za variaci na Fille en Aiguilles s kůží navíc a stejně výbornou výdrží s tím, že Arso je pro mne na rozdíl od Lutense nositelnější.