Attaquer Le Soleil - Marquis de Sade Etat Libre d'Orange

- teple sálající zelená pryskyřičnatost
- konzistence tiše vemlouvavá a
tekutá, provzdušněně mazlavá, sládnoucí
- balzamičnost se zlatem a současně i s neustále přítomnou delikátně dřevitou zeleností
- vůně nenápadně hutní postupně přicházejícími dalšími ingrediencemi - nyní to je
animálnost...
...delikátní, rychle potemňující khaki, přecházející až dočerna -
jakoby hebký kouř olizoval silnou, matně černou matnou kůži změklou častým používáním
do
téměř baletní měkkosti všech svých křivek
...a pak, vlhkost noci -
navlhlá zelená dřeva
(neshořela v ohni kvůli vodě, kterou jsou hladově nasáklá, takže vypouštějí do éteru kolem sebe uzený tón),
jež v podobě rahnoví slouží jako zábradlí do hlubokých kamenných tmavých,
a opět vlhkých,
sklepů...
...a tam, ano tam, můžou tlumeně řinčet železné řetězy, jejichž chuť člověk vnímá nejen v chřípí, ale i v ústech,
tam,
kde vám na kůži začnou i přes přítomný chlad, vystupovat krůpěje lepkavě nervozního potu,
jeho nasládlá naslanělost se mísí s kouřem z navlhlých špalků, s pachem těžkých okovů,
se
vzdáleným odérem těl, jimž zima rozhodně není...
Tmavá vůně.
Pocitově dekadentně smutná, těžká k nošení...
...i přes svoji tělovou intenzitu má v sobě náboj, že k ní akorát sutanu, poslední orgie chtíče a pak už jen
umotat si konopí, které udrží váhu
těla...
(a nebo vůně pro ku*va cool/charismatickýho - v tom nejlepším smyslu slova - týpka)