Beach Hut Man Amouage

Příjemná vůně, která zcela odpovídá svému názvu. Je to chýše na pláži vyrobená z uschlých palmových listů a kořínků vetiveru, s udusanou hlínou místo podlahy. Úvodní nasládlá vzdušná máta podbarvená hořkým galbanem se prolíná s rozemnutými listy břečťanu a přes hladký dřevitý vetiver a na troud vysušený mech zvolna přechází na popelavý větvičník odlehčený podtóny mýdlového pižma. Projekce je značná, výdrž se i při 30 °C pohybuje kolem 4 hodin.

Suchá směs koření a bylin promíchaná se suchým mechem, zakouřeným dřevem a svěží zelení....vše se promíchává ve zběsilém reji. A to v reji moc povedeném. S dámskou Beach Hut jsou hodně zajímavou dvojicí i na poměry Amouage.

Když jsem tu nedávno zmínila, jak že se mi líbí Beach Hut Man, chtěla jsem si sama pro sebe dát do slov, proč tomu tak je.
Vím to.
Jen jsem zatím neměla... Snad to správné rozpoložení, abych se vzpomínkami a pocity trochu prošla.
Tu vůni mám spojenou s konkrétním člověkem.
Pianista, 48 let.
Tmavé vlasy, šedé oči, tichý zastřený hlas, vláčné pohyby.
Vláčná existence.
V tom hlase má klid a rozvahu, zemitost i něhu...
Zemitost - když se pouští do těch svých mind games, které má tak rád, které mám tak ráda...
Něhu - když mluví o městě, kde se narodil, o hudbě, o svých synech...
Nohama pevně na zemi, v dětství, u luk a jezer.
Hlavou už ve velkém městě, tam u oceánu, kde je slano, písčito, kde to fouká, kde je krásně i s přicházející zimou, se slábnoucím sluncem, se sílícím větrem.
On je tahle vůně.
Pobřeží, kamení, písek, slano, chladno od moře, chladno v ošlehanosti větrem, polehávající stébla zažloutlých trav, jsou suchá, voní trochu po tabáku, trochu po ovoci, vítr v tom všem vše mísí a prolíná.
Zemité, zelené, bylinné, minerální tóny jako stafáž pro ty měkčí, sladší, téměř ovocné, které s blížícím se soumrakem celé vůně hebkou a získávají vláčný mýdlový nádech.