Blouse Yves Saint Laurent

Velmi podobná mnoha jiným růžovým vůním, na začátku docela ostrá, po hodině už jemnější, ale něco mi v ní stále vadí. Nějaká "mýdlová" složka, která ji shazuje do mainstreamu. Kdybych ji dostala očichat ve slepém testu, zařadila bych ji do cenové kategorie Paul Smith Rose a ne do extraligy. Možná to způsobuje složka rosyfolia, se kterou nemám jinou zkušenost. Nenašla jsem v Blouse ani jeden důvod měnit osvědčené A la rose nebo Rose of No Man's Land, to jsou skvělé pocty růži a bez ocásku.

Jemná nasládlá květinová pižmovka, po rozvonění něžná bílá růžička na svěže pižmovém polštářku a pár zrnky pudru. Je sice pěkná, ale na exkluzivku to není...

Vůně mě primárně zaujala uvedenými složkami - růže a andělika. Z víčka voněla jemně po růži, připomínala mi skutečně lehkou, šifonovou blůzku splývající po těle. Při nástřiku na kůži jsem byla v první chvíli překvapená ostrými až štiplavými tóny pepře a bergamotu. Pak se skutečně přidala sytá, výrazná růže, ale místo aby spolu celá kompozice ladila a doplňovala se, spíš se jednotlivé složky mezi sebou hádaly a praly. Vzdušná blůzka se nekonala ani po rozvinutí vůně. Místo toho se změnila v pro mne nepříliš zajímavou variaci na téma růže. Zní to asi poněkud jako klišé, ale ve vůni mi chybí nějaký příběh, nebo duše. Je to kytice poskládaná možná z drahých květů, ale vzájemně neladících.