Burmite Honey Prin

... jsem z rodu těch, kteří se občas zachvějí chladem i za prosluněného červencového odpoledne, ramena schoulí blíž k sobě a pažemi okolo svého těla vytvoří pomyslnou hráz, není to nepříjemným poryvem větru a není to pokradmu se blížícím soumrakem, je to zimou v nás, ta nikdy nezmizí, je navždy přítomná, neochrání nás před ní svetr s norským vzorem ani oheň tiše praskající v krbu, dokonce ani vytoužené obětí, ale máme svoje cesty 'how to get out', jak říká Selah Sue...
... na zimu mě vždycky schová Zuzana Navarová, taky Prokřehlá, protože život je ulice dlouhá sto mil, jednou je láska, stokrát omyl, pak vzpomínky, na věci, které se nikdy neměly stát, útěky do Údolí včel, k Arminovi, k medu a k plástvím, k troutu, ke včelím matkám s barevnými znameními na hřbítcích, k pylu a zlatému prachu, k vanilce v dřevěném šuplíčku prababiččiny kredence, k černému entropickému reziduu na dně lékovky opatřené hnědou etiketou s nápisem "propolis", jíž zatřepeš a uvnitř jejího průhledného těla začnou vířit maličké božské částice...

Burmite Honey začíná tam, kde končí moje milovaná Ambra Aurea. Má její hloubku a opojnou, uklidňující hřejivost, v té se zde však navíc ukrývá sladká živočišnost, ta, kterou znají všichni včelaři, ta, které se nic nepodobá, nádherná, lehounce štiplavá, je v ní tetelivé chvění podobně jako v kvalitní whiskey, nic bez chvění totiž není pevné, je v ní cosi, co ani nechceš postihnout slovy, aby to nezevšednělo...

//Název vůně je výrazem "burmite" spojen s kačjinským /či barmským/ jantarem, jenž lze najít pouze v Myanmaru v údolí Hukawng.//