Chaleur Gitane Paul Emilien

V andaluské Granadě najdete na kopci starou čtvrť Albayzín s úzkými klikatými uličkami a bíle omítnutými domy. Kromě toho, že je z ní krásný výhled na Alhambru, v jednom starém nenápadném domě s nápisem Tablao Flamenco tančí skupina španělských Cikánů každý večer flamenco. Není to ten druh s perfektní choreografií pro turisty, jen malé, podpatky ošoupané jeviště a pár řad židlí kolem něho, ale kytarista, zpěvák a několik tanečnic a tanečníků předvádí to, co je už po mnoho generací součástí jejich života a kultury. Jejich nasazení, temperament, improvizace a hlavně ta vášeň, kterou do toho dávají, to je pro mě ztělesněním chaleur gitane.
A Chaleur Gitane? Temná jako tmavá čokoláda a místností se linou první kytarové akordy a vemlouvavý hlas zpěváka, ruce vytleskávají rytmus. Okořeněná pepřem, nahořklým šafránem a štiplavým zázvorem a jeviště zní staccatem podpatků. Sladká jako malina a volány šatů tanečnic se vlní kolem jejich těl. Hřejivá jako kouřový vetiver a ambra, kroky se zrychlují a na čelech tanečníků se perlí první kapky potu. Pačuli a krémová vanilka, muž a žena v bílém, svatební rituální tanec, poslední gesta, kroky, emoce.

Snad s výjimkou Souffle Intime mě ostatní vůně od této značky doposud nijak zvlášť nezaujaly. Nyní k ní musím přiřadit i tuhle kořenitou ambrovku. Už v úvodu zaujme kombinací natrpkle svěžího bergamotu, jiskřivého zázvoru a příjemně palčivého kmínu, za níž se schovává překvapivá laskomina. Jsou jí čokoládové figurky, plněné nejen bílou lanýžovou, ale i malinovou náplní. Typicky gurmánským směrem se však Chaleur Gitane nevydá.

Čokoládu totiž vzápětí zasypeme suchým, na prach rozdrceným šafránem a kořenitým santalem, což dohromady vytvoří dojem spíše surové nastrouhané vysokoprocentní čokolády, smíchané s chilli kořením. V další fázi se konečně objeví už i samotná ambra a moc pěkná. Není to totiž žádná tuctová ambrovanilka, naopak je zajímavě pikantní, vetiverově zakouřená, doplněná zemitostí pačuli a zároveň zespod nadlehčená obláčkem bílého pižma.