Coach Dreams Sunset Coach

Jsem v rozpacích, protože jsem se těšila na hrušku, ale kdybych ji nečetla ve složení, tak bych to vlastně v úvodu nepoznala. Jako by se spolu s vanilkovým cukrem a hruškou vařilo i jablko a zralá švestka, od každého kousek. Hruškově-květinové vůně mám moc ráda. Třeba Idylle EdT, Petite Cherie... byla jsem tedy na novinku zvědavá, když už mě nalákala třpytivou krabičkou a flakónem v odstínu oblohy při západu slunce po letním dešti. Nadšení nepřišlo. Není to vůně, kterou bych nazvala "špatná", není protivná, není ulepená, nevyznívá lacině chemicky. Gurmánské tóny vanilkové zmrzliny s pošírovaným ovocem a kousíčkem citrónu jsou mi vlastně příjemné. Květinově - tonkový základ je určitě doplněný i nějakým dřevem, něco tam být musí, i když v popisu žádné dřevo není. Vnímám takový ten typický santalový ocásek. Jen mě mrzí, že je to vůně krotká, zapomenutelná už pár hodin po prvním vyzkoušení. Pětistá variace na téma: "vraz do toho sladký sirup, zahradní ovoce, bílou květinu, vanilku a obarvi to na růžovo." Chybí tomu nápad, jakékoli překvapení. Uvědomuji si, že bych ji strašně ráda pochválila nebo i "strhala", ale je to taková ta typická zástupkyně "davu". Jako sedmnáctiletá dívka, která ráno chodí upravená pomalým krokem do školy, usmívá se, když se smějí ostatní, dobře se učí, odpoledne jde domů, udělá si úkoly, pár hodin kouká do mobilu, sní si večeři, kterou neuvařila, odlíčí se, aby se zase ráno mohla hezky namalovat... sleduje trendy a zaboha nemůže přijít na to, proč se o ní žádným klukům nezdá.