Elixir Noir Stendhal

Po vůni jsem zprvu sáhla kvůli flakónu a názvu a pořídila jsem si ji nakonec navzdory tomu, že nic z toho, co by mohly asociovat, nenaplňuje. Převlékla bych ji raději do vínové barvy, už jenom pro ten začátek, kterým je hustá ovocná šťáva s květinami a špetkou pepře: vylisovaný krvavý pomeranč, nahořklé brusinky, decentně sladká magnólie. Květiny se ve vůni drží nejdéle, ale rozklíčovat bych je nedokázala (spíše vylučovací metodou - není tam žádná růže, konvalinka, narcis, hyacint...). Jsou syté, ne však omamné. Květy postupně zdřevnatí a do jejich vůně začne přikapávat medová ambra. Elixir noir má podle oficiálního marketingového popisu vyvolat představu dámského budoáru. To přijde až v závěru, kdy se po přidání mošusu a benzoe vůně promění v pudrový obláček a ovocná složka se uzemněná dřevy stane přece jenom trošku "noir". V určité fázi cítím mírnou podobu s Upper Ten for Her.