Embruns Keiko Mecheri

Jsem semišový kosatec. Za chladného rána, kdy mrholil kardamom s kapkami yuzu a jemně mě štípal do okvětních plátků, jsem se rozhodl udělat si procházku po pláži. Chvilku mi dělala společnost něžná aromatická levandule a nechali jsme slaný mořský příboj, aby nám smáčel naše stonky, které se bořily do písku.

Protože mi ale zima nedělá moc dobře, nemohl jsem v její společnosti setrvat příliš dlouho. Vydal jsem se tak do dřevěné chatky, stojíc opodál pláže, kde už na mě netrpělivě čekala krémová vanilka s hladkými bílými mandlemi, abychom se společně zahřáli u trochy teplého kadidla.

Ještě bych měl asi zmínit i svůj původ. Pocházím z Japonska, tím pádem jsem spíše křehčí a introvertnější, nikoliv však vyloženě stydlivý společník. Takže jsem se nakonec k mému vlastnímu překvapení zdržel na této příjemné návštěvě celé tři hodiny, i když jsem to původně vůbec neměl v úmyslu.