Figue Fruitée Au Pays de la Fleur d’Oranger

Zpočátku působí tenhle fík, mimo jiné i díky hořkosti svěžího grepu, který jej doprovází, nezrale. Po chvilce se přidá lískový oříšek s krotkým cedrem a vytvoří dojem fíkových větviček s lístky, o nichž psala jerry. Vraťme se však zpátky k samotnému fíku, protože ten po rozvonění konečně pustí šťávu a vůně tak ze sebe vydá nádherné fíkově mléčné tóny.

Osobně bych ocenila, kdyby zůstalo jen u té mléčnosti, Jean-Claude Gigodot se ovšem rozhodl uložit ho do váčku z velejemné kůže s lehkých nádechem zkaramelizovaných švestek, přičemž ho předtím poprášil bílým pižmem. Ano, tahle vůně rozhodně patří k těm nejzajímavějším fíkovkám, jaké jsem dosud měla příležitost zkusit. Jen má prachmizernou výdrž, dokonce slabší než Bois Naufragé.

Sladce svíravá zelená vůně s hromadou rozmačkaných nezralých fíků a několika olistěnými fíkovými větvičkami. Zpod té hromady se snaží prodrat na světlo boží zapudrovaná sladká kůže - leč přes všechnu snahu se jí to příliš nevede. Po úplném rozvonění navíc ještě nádech zralého čerstvě rozkrojeného fíku, zakápnutého medem. Zapudrovaně zeleně fíkové finále je ale pro mě na celé vůni nejkrásnější.....milovnice fíkovek by měly zbystřit...