Geranium Bourbon Miller Harris

Začátek je vskutku úderný - drsná zelená chyprovka s rozmačkanými muškátovými listy a hořkým grepovým jadýrkem.......dojem zpustlé zahrady s neprostupnými křovisky je vysloveně hmatatelný. Po rozvonění se drsnost vytratila a mezi muškátové listy se infiltrovala zaprášená kytice suchých rudých růží naložná v pižmu......bohužel ale taky zároveň ne zrovna příjemný odér zapařeného igelitu. Vůni se ale rozhodně nedá upřít intenzira a výdrž.....

Vůně má prý připomínat anglickou zahradu po letním dešti. Ano, máme tu svěží kyselkavý rybízový deštík, ale spíš než zahradu, mi to začne připomínat skleník, otevřený až po této přeháňce, takže nám v něm ta hořká zeleň s hlínou malinko zatuchla. Uvnitř ukrývá hodně olejovitou růži a stejně laděné muškáty a citrusy.

Teprve po rozvonění přichází ta Anglie, ale pořád to není ta zahrada. Je to anglický gentleman v tvídovém obleku, který si na klopu saka připevní jeden květ muškátu a se sklenkou toho nejlepšího koňaku a doutníkem se posadí ke krbu, v němž plápolá hřejivá hořkoslaná ambergris, zatímco venku opět začalo pršet a mírně pootevřeným oknem tak do místnosti proudí vlahý vzduch se zemitými tóny.

Všichni píšou něco o anglických zahrádkách. No já nevím, jak voní anglická zahrádka, ale tohle je tak minimalistické, tak francouzské. Trés chic!
Hořký, listově zelený citrusový začátek, podtržený pepřem, má na svědomí citronový muškát a listy černého rybízu. Je to velmi osvěžující. Ale já v tom kromě té zeleně cítím i hořké, pryskyřicové tóny, i když nic takového ve složení není uvedeno. Vytanula mi na mysli Delrae Bois de Paradis - jsou jako jing a jang, jedna hořká a zelená druhá sladká, obě pryskyřicové. Je v nich něco podobného.
Každopádně, přesto, že složky ze základu muškát postupně uzemní a na scéně se objeví i drobná a stydlivá růže, po celou dobu je muškát v hlavní roli a potlačí jakoukoli sladkost. Ambra a vanilka tady fungují jen jako pevný základ, podpora výdrž a ke slovu se nedostanou. I drydown je nesladký, pižmově dřevitý.