Homa (हवन) Prin

...hebké, hustě jemné, lahodné, tlumeně hebce živočišné, tělesným teplem sálající,
sofistikovaně narkotické,
z kůže si to jen tak tiše, ale neohroženě vydechuje...
...a pak, jako by bylo třeba se něčím ochladit, zchladit horkost...,
takže -
opřít čelo, celé tělo o kovovou stěnu, snížit teplotu nejen opřením se ale i olíznutím těžkého
železa...
(a v ústech ultra lehce větrovou žvýkačku z černé čokolády, jemných tabákových a pačuliových listů a jen ji tak mimoděk, líně převalovat sem a tam a
jazykem různě tvarovat...)

Rozkvetlá louka, po které se prohání stádo koz. Hořce bylinný nard, hořce zelené galbanum, palčivý hřebíček smíchaný s kmínem, medový pyl, vyschlé seno, močové hyraceum, živočišná cibetka poprášená popelem, nakonec čokoládové pižmo.

Já úplně vidím, že Prin má málo zajímavých složek. Je potřeba sbírat koňské koblihy, kozí srst, popel a trus cibetek. Tahle vůně není vyloženě jen oudová, občas probleskne i něco jiného, hlavně koření, spousta koření a jasmín, který mi tam nesedí. Ten bohužel spíš umocní to, že ji nevydýchám.

To je toho oudu a živočíšnych tónov na mňa priveľa. Trochu mi to evokuje momenty, keď mi niekto v detstve chcel ako mestskému dieťaťu pri výlete na vidiek ukázať maštaľ a urobiť mi tým radosť...a čudoval sa, keď som mazala preč. Vraj aké bojazlivé dieťa...no, tak tým to nebolo....Neskôr vôňa AJ drevenie a zelenie, ale márnosť nad márnosť...tá maštaľ je tam furt...