Iris Poudre Frederic Malle

..krásné...
Kosatec, nafialověle temně tmavo modrý,
hebce oslazený růžovým dřevem, kdy případnou přílišnou dřevitost ohlazují pudrově čisté květiny(magnolie, jasmín) a zvláštní teplou chladivost dodávají konvalinky rozpuštěné v mléčně bílé mýdlové lázni.
...podprahové světlo zbarvené vanilkou do chladivě platinových tónů je nejspíš ze santalového a ebenového dřeva naměkčelého tekutou ambrou,
kdy lehkost, téměř bezgravitačnost celé vůně dodává saténově jiskřivý odér pomerančů
prolínající se s vůní výše zmiňované mýdlové lázně.
...teplý kosatcový led delikátně ochucený naovocnělými květy...
(oproti zkoušení před více jak deseti lety vnímám dnes Iris Poudre jako absolutně neškodnou, bezvrstevnatou/nehustou/nehutnou vůni, jež sice velmi příjemně voní, ale nevzbuzuje emoce, tak jako dřív. Buď jsem hodně zestárla a nebo ji vykuchali, ošidli na prožicích...)

IRIS POUDRE F. Malle
…zkoušet parfém v lokále, kde se mísí vůně pečených žebírek, horké čokolády, mastné polévky a červeného vína, je docela riskantní a -
povrchní…
Jako známosti vzniklé v nočních podnicích…
...většinou jsou také povrchní, zkreslené a mají jepičí život.
Takže - jak se tváří Iris Poudre v noci?…:
je to NÁDHERNÝ kosatec!, hlaďoučký, sladce pudrový - pudrovovst má i luxusní a velmi decentní aldehydové tóny, velmi jemný/ skoro nepatrný ovocný nádech.
Chci ho. Hned. Okamžitě!
Moc se mi líbí, je tak krásný!
(…ano, ta pozlátka v noci fungují parádně…)
Mám ho.
…není tma, je den a čerstvý, čistý vzduch
a i Iris Poudre je jiný…
Silný, intenzivní
(takovýhle typ vůní miluju!),
proměnlivý…
Po nastříknutí dost sytý ovocný nádech, a dost drsný a čerstvý vetiver,santal, kosatec…,
skoro i trošinku kouřovo, možná pálení suchého vetiveru..?
Pak:
všechno se to ohladí, zakulatí, zastře, ale přesto to zůstává syté…
V noci
(a v nějakém zakouřeném šantánu ještě lepší…)
je tato vůně jemná, decentní, lehce provokativní…,
sexy.
Ve dne působí trochu dekadentně, jako když se děvka ve svém typickém oděvu vrací brzy ráno ze šichty…
...jenže, když se ta ženština odlíčí, převleče a zachumlá se do peřin, je z ní obyčejná, křehká, jemná žena…
Přesně jako Iris Poudre ve dne - začátek agresivní, ale po rozležení velmi příjemná šmrncovní tulivka…

Dodatek:
asi po půl hodině se Iris Poudre rozvoní do krásy a beze změny zůstal cca 3 hodiny, pak slábne, ale i po 7 h ho z ruky ještě cítím..!
a svým jakoby skořicovým nádechem mi vzdáleně připomíná úžasnou vůni
VENEZIA…
27/11/09

Kosatec 3x jinak: 1. kosatec svěží, studený, jinovatkou pokrytý 2. kosatec nasládlý, na troud vysušený, poprášený jemnou prosátou hlínou 3. kosatec vystrkující růžky z pod vrstvy svěže sladkého, trochu ovocného, pudru .......jedna varianta hezčí než druhá....

Z vůně Iris Poudre mám podobný melancholický pocit jako z Pierre de Lune, u té ale hrozí propad do opravdu těžké podzimně-dušičkové melancholie. Iris Poudre je spíše hezká nostalgie, díky zastřeným aldehydům i kosatcově pudrovým tónům, které jsou jiskřivě zlaté, vznášejí se nad vůní jako zlaté částečky ohňostroje na večerní obloze, objeví se a pohasnou, aby se po chvilce objevily další a znova a znova překvapovaly. Tenhle typ pudrových tónů mi připomíná Diu od Amouage, Bvlgari pour Femme a také vůni Exclusive, kterou měli v drogérii někdy na přelomu 80. a 90.let, byl to maličký sprej v kovovém stříbrném obalu a ani nevím, co to vlastně bylo za značku.

Kromě kosatce a zlatého pudrového ohňostroje se objevuje i vetiver, který tu má vlhce kouřový tón a vnímám ho podobně, jako když oblečení načichne cigaretovým kouřem. Iris Poudre je zvláštní - kvalitní, propracovaná a přitom taková vůně - nevůně. Jako by to nebyl "parfém", který dotyčná osoba na sebe aplikovala, ale vůně je přímo součástí nositelky a tvoří kolem ní neviditelnou auru, ženskou díky kosatcovému pudru a zároveň drsnou díky vetiverovému "kuřáckému" tónu.

Ve svěžím mýdélku ukrytý sladký kosatec. Karafiát a aldehydy jako by zavzpomínaly na velké vůně minulosti a do přítomnosti nás přenesla pudrová vanilka.

Iris Poudre je pro mě (spolu s Iris Silver Mist) výjimečná vůně, protože kosatec jinak vůbec nemusím. Tady je krémový kosatec, sladký hustou vanilkou, která dělá jinak aldehydově odtažitý kosatec vřelým, podbarvený v pozdější fázi mléčným santalem. Působí to jako sluncem zalitá zasněžená zimní krajina, která se třpytí v odlescích a kterou pozorujeme za oknem z vyhřáté místnosti, zahalené ve velké hebké kašmírové šále, připravené k odchodu na nějakou slavnostní událost.

Co ale dělá Iris Poudre tak jiným je ta nejpřesnější dávka vetiveru. Trochu víc a byla by to hrůza, trochu méně a postrádal by takovou osobitost. Bez vetiveru, který mi kdysi na první přivonění voněl až lékořicově, by byl Iris Poudre sice kvalitní, sladký a asi i elegantní, ale zaměnitelný. Zeleně drhnoucí akcent v syté dřevitě pudrové vůni, který po rozvonění přechází místy až do chypre tónů, a to do takové míry, že jsem se nejednou divila, co to tak krásně voní, je přesně to, co podtrhuje jedinečnost Iris Poudre.

Zase jeden nádherně zpracovaný kosatec. Tento začíná nahořklým bergamotem, jemuž jistou květinovou „ostrost“ dodává karafiát. Potom už se vám v nose rozjiskří nálož aldehydů, pod nimiž se skrývá květinový puget – nic omamného, uhlazené bílé květy uprostřed s růží s krásným rtěnkovým akordem. Teprve po nich je tu konečně on, jemný elegantní kosatcový květ se stonkem, má i slabounký kořínek (náznak zemitosti, jíž pomáhá i suchý vetiver).

Velmi rychle se zahalí/zapudruje do nepřiliš sladké vanilky a prachové ambry a vůně se tak z počátečního „chladu“ zahřeje na tělovou teplotu. V drydownu se pudrovost nepatrně zvětší, jenže vůbec ne dusivě, spíš jen kosatec povznese a kolébá ho na svém obláčku, aby se mu hezky snilo. I proto v této závěrečné a nejdéle trvající fázi souhlasím s popisem vůně na oficiálních stránkách FM, který říká, že kdyby Iris Poudre byl částí oděvu, byl by to kašmirový svetr – klasický, ale osobní, vhodný pro většinu příležitostí a přitom se člověku neomrzí.