Jus Interdit Jovoy Paris

...ooch!
Lahodnost na první dobrou -
připisuji onu, pro mě, narkotičnost kombinaci hyraxu
(mně prostě ty živočišné složky ultra dobře sedí),
ambry, benzoinu a k nim pačuli.
Nasládlá, hebce hutná, provzdušněně hustá, vyšlehaně/krémově táhlá, karamelově zlatistá pěna, v níž po chvíli vnímám i delikátně vláčnou relativní dřevitost -
to kosatcové květy, stvoly čarují a vydávají ze sebe i svoji kosatcovou nasládlost,
nasládlost kosatcového másla se mísí s jemně navanilkovělou, téměř hmatatelně cukrovou, sladkostí hedvábně živočišné ambry a nakonec -
nakonec zjišťuji, uvědomuji si, že vůně má v sobě i jistou jiskřivost, radost -
nejspíš uváděné květinové tóny dodávají do Just Interdit
jas...
A kdesi v hloubce, hodně uvnitř, v samém, neviditelném středu vnímám i tóny prachu. Tmavě antracitového prachu s mikropilinkami přeschlého cedru, navláčnělých tenoulinkou, tekutou linkou, ne jako struna, ale jako vlas a i tak, byť v kapalném skupenství, tak i jako vlas
křehkou,
tekutého oudu
(= není to o tom, že cíttíte typický oudový odér. Ne. Je to o tom, že cítíte z vůně, i přes její světlo, určitou tmu, tíhu, kotvu u dna moře...)
Jakoby jste v nose měli velmi dobrý chlast, hebký likér s vmíchanou bezgravitační balzamičností.
Krásná vůně...
...dávající křídla vlastní křehkosti a
současně jednou nohou neustálě pevně stojící na tvrdé zemi
...jsem jak
pusinka
rumovo
sněhová
musíš odhadnout
jak
mě správně uchopit -
protože
buď
zažiješ
slast
a nebo
se
ti
rozsypu,
a
jen
sladký
prach
mezi
prsty
budeš
mít...