L'Extase Nina Ricci

Extáze se nekoná, ale příjemná je.
Co mi ale opravdu na ní vadí je, že je strašně krátká. Za chvíli už o ní nevím, a za další chvíli ji už ani necítím. Velmi rychle vyprchá a zmizí..

Krystaly cukru pomalu se rozpouštějící v generickém pižmově cedrovém základu. Sladší, tuctová, zapomenutelná...akorát flakón stojí za povšimnutí. Název je evidentně marketingovým výplodem - tahle vodička by do extáze nedostala ani frekventantku mateřské školy (i když tu možná ano).

Sladká vůně růže podobná La Nuit Tresor. Možná mě to napadlo hlavně kvůli stejné barvě flakónu. Není to taková prvoplánová sladkost, jakou se prezentuje La Vie est Belle nebo Sí, ale přesto je to na mě příliš. Mrzí mě, že Francis Kurkdjian nemohl při tvorbě L’Extase jít spíš cestou zahradní (À la Rose) a nikoli tou cukrářskou. Gurmánských květinovek s ambrovým ocáskem (a nepostradatelným cedrem!) je v poslední době příliš a jsou většinou i snadno zaměnitelné. V tom jednoduše elegantním flakónu (ne že by ho člověk taky už párkrát neviděl, ale je to ten typ, který se neomrzí) by se mi víc líbila elegantnější vůně.
Škoda, že v poslední době parfemáři "sladí lopatou"... mně nebaví čekat dvě hodiny v cukru, než se projeví poctivý základ. Jeden plus se ovšem sladkým parfémům upřít nedá. Rozhodně nevzbuzují chuť na sladké, spíš naopak ;)