La Dame aux Camélias Jardins d'Ecrivains

Vůně temnější a jemnější než pel na křídlech nočního motýla.
Tak co ještě zbývá?
Nemyslet na to, jak jsou si všichni podobní, když tě v pohybu ne nepodobném tangu zlomí v pase a jejich tvář se blízce přikloní k té tvé.
Nemyslet na ty dvojsmysly a nesmysly, co ti šeptají.
Vždyť to přece není tak dávno, co jsi byla malá bigotní holčička, která by nešla spát bez bohabojné modlitby.
To už je dávno...
Dětství je dávno a kdysi.
Dnes se před spaním jen dlouze zadíváš do zrcadla, jestli jsi to ještě ty.
A říkáš si, že kdyby to zrcadlo nebylo tak staré, zašlé, nemělo tolik tmavě oprýskaných míst - tak by tvoje tvář byla přece krásná.
Pořád je.
Určitě ano.
Pod tím vším...
Tam někde pod korzetem z rudého sametu ještě pořád bije srdce.
Vždyť je to sotva včera, co ti ten mladý student Antoine nesměle a pevně vtiskl do dlaně kytičku fialek.
Ještě tu někde přece musí být!
Snad v té staré cedrové skříňce, kde vězníš vůni kardamomu?
Možná za podobenkou otce ve sváteční uniformě?
Jsou pryč...
Je tu jen planá růže ve sklence vody.
Už vadne, už odchází.
Pomíjí.
Jako všechno...
Kroky za dveřmi.
Diskrétní zaklepání.
Tak jen trochu pudru přes bledý dekolt, jímž prokvétají modré žilky.
Otevřít.
Úsměv.
Prkna pod nohama vržou.
Jediná prkna, která kdy budou znamenat svět.

Hlavní hrdinka romantického románu o velké nešťastné lásce LA DAME AUX CAMELIAS (Dáma s kaméliemi) Alexandra Dumase mladšího je krásná pařížská kurtizána. Má předobraz ve skutečné osobě, v kurtizáně Marii Duplessiové, kterou Alexandre Dumas mladší miloval, a o níž málokdo věděl, že její život provází zničující plicní choroba.

Květinová kořeněná vůně s popraškem pudru, který má na svědomí kombo – růže, fialka, kosatec. Pudr je sypký a jemný a je ho tu jen dotek, malinko. Z květin se rozvoní nejvíce kamélie, je to jako vůně pylových částeček. Já ovšem nejsilněji vnímám kořeněně dřevitou část - verbenu, jalovec a trochu kardamom, to vše nasládlé tonkou. Osvěžující kolínská, přesto dostatečně ženská vůně.

Vůně byla nazvaná podle slavného románu Alexandra Dumase mladšího Dáma s Kaméliemi, na jehož základě zase o něco později vznikla neméně slavná Verdiho opera La Traviata. A skutečně, vůně dokonale odpovídá představě dámy ve volánových šatech této doby a flakon s balónkovým rozprašovačem tuto atmosféru jen podtrhuje.

Ty šaty ovšem přichází až později, dáma se nám nejprve osvěžila zelení, trochou citrusů a špetičkou pikantního kardamomu, poté si vlasy ozdobila příjemně nasládlým pomerančovým květem, aby si následně dopřála koupel v jemné růžové vodě se slabounkým ovocným podtónem.

A konečně tu máme ty volánky a krajky, dáma usedá již ustrojená k toaletnímu stolku, aby se i nalíčila – je cítit vůně sladkého pudru a líčidel (krémově květinové tóny) a dokonce si dopřeje jeden fialkový bonbónek. Zanedlouho však sladkost ustoupí, vůně se nadnese a promění se v lehounké sametové pápěří.

Máme tu tedy vůni zpočátku svěží, květinovou, přiměřeně sladkou, pudrovou, trochu krémovou, něžnou, trochu romantickou, avšak díky koncovému lehce drhnoucímu suchému dřevu rozhodně ne naivní a to se cení. Jakkoliv si tedy myslíte, že kolínské vody nejsou nic pro vás, třeba vás tato Dáma s kaméliemi donutí změnit názor jako mě, protože výdrží rozhodně strčí do kapsy leckterou toaletku.