La Route d'Emeraude (2012) Isabey

Zlatavá květinová vůně. Krásný pomerančový květ s jasmínem. Úvodní útok květin se posléze zklidní a konec je jemně ambrový.

Zelená tuberóza v citronové ledové tříšti. Tříšť začala postupně tát a objevila se celá obrovská kytice, ve které dominoval pomerančový květ a snítka sladce zeleného jasmínu. Opulentní květinovka - sladká, hustá, skoro až se smrtícími účinky na okolí. Bohužel docela rychle ztratila dech a vysloveně se rozplizla do podoby "nijaké" dřevité pižmovky.

Krásná variace na kombinaci tuberóza - jasmín, vyznívá tak nějak klasicky jako ze starých časů slow parfumery, kdy se ještě nechrlily vůně jak na běžícím pásu a parfumér měl čas si s nimi pohrát.
Tuberóza je tu hned, nejdřív citrusová s bergamotem, pak pomalu balzamicky sládne a ozdobí se růží a skořicí jako by se chystala na rande vous se svým milencem jasmínem. Pod pomerančovníkem s květy a zelenými listy se pak oba milenci setkávají, aby si šeptali vanilková vyznání lásky až do rána.

Má být údajně inspirovaná cestou ke „smaragdovému trojúhelníku“, což je oblast, kde se schází Thajsko společně s Laosem a Kambodžou a hojně zde prý kvete jasmín. Jistě tedy nepřekvapí, že jej vůni potkáte. Je hodně zelený, nikoliv však indolický. Je osvěžený trpkým bergamotem a doplněný výraznou růží, kořeněnou štiplavou skořicí.

Po rozvonění se vedle jasmínu objeví i křehce zelená tuberóza. Až sem La Route d'Emeraude typově připomíná produkci Jean Patou. Postupně však převáží její ovocná poloha se sladkým pomerančovým květem a původní květinová bohatost vyšumí do ztracena. Základ je pak už jen klasicky balzamicky ambrový se špetkou bílého pižma. Nicméně povedená je, to zase jo.