Les Heures de Parfum VI: L'Heure Brillante Cartier

"Na vodu zrcátka pouští
slunce než skryje ho mrak,
kluci se schovali v houští
a holky se koupou jen tak.
Takhle si maluju léto..."

Přesně tahle písnička se mi vybaví, když se navoním L'Heure Brillante. Tenhle text a veselá melodie. Pozoruju ty odlesky slunce na hladině rybníka, spoustu plevele okolo a k tomu upíjím skleničku citrusové limonády s kapkou ginu.

Před 10 lety mi připadala elegantní, seriózní, vnímala jsem víc aldehydy. Nevím, jestli došlo k reformulaci, ale dneska ji používám jako zvedač nálady, jako osvěžení, životabudič. Jedna z mých dlouholetých stálic.
Výdrž na kůži je bohužel minimální, ale na oblečení je patrná dvě hodinky. Možná trochu málo muziky za ty peníze, ale není v ní prostě nic, co by ji fixovalo déle.

Na začátku rychlý závan zeleného jehličí, hbitě následovaný hořkou citrusovou kůrou s bergamotem, to vše doplněno sušeným "drhnoucím" plevelem. A na další se už nedostalo, protože vůně se ztratila jak pára nad hrncem tak rychle, že o výdrži se vůbec nedá hovořit...

Šestá hodina si svůj přívlastek rozhodně zaslouží, protože je podle mě jednou z nejpovedenějších vůní celé kolekce. Je krásně aldehydová a evokuje dojem, že jste se v čerstvě vypraných plátěných šatech usadili do trávy se sklenicí ledově vychlazeného ginu s plátkem citronu. Takhle nějak si představuju ideální osvěžení na léto.