Levantium Penhaligon's

Ne, že bych neměla davanu ráda, ale tohle je v poslední době už asi desátá vůně, kde v kombinaci s prašným, částečně gumovým šafránem a kapkou bergamotu voní po spálených švestkových povidlech. Růže v ní je sice pěkná, má podobu jemného mýdélka s nepatrným ovocným nádechem, jenže v kombinaci s palčivě dřevitým hřebíčkem a sametovou broskví nemá tolik prostoru, aby mohla patřičně vyniknout.

Po rozvonění se navíc začne ztrácet ještě víc, protože to se s hřejivou ambrou, sklepním pačuli, suchými dřevy a kouřovými tóny oudu naplno projeví orientální charakter vůně. A co bych osobně raději vynechala, je snaha krotit medicinálost oudu čistotou bílého pižma. Ne, že by tyhle dvě složky nešly dohromady, ale tady je to vzhledem k celkové kompozici vůně podle mě zbytečné.