Mandragore Annick Goutal / Goutal Paris

Pánsky vyznívající nesladká toaletní voda, která je jednou z nejoriginálnějších osvěžujících vůní, jakou jsem zatím poznal. Úvod složený z nahořklého kyselého bergamotu, aromatického badyánu a vzdušné máty je nádherný, vůni však rychle dochází dech a přes hladký bylinný akord po 3 hodinách odplyne. K dokonalosti jí chybí propracovanější závěr. Vlastním čirý baňatý flakón.

Už při prvním přičichnutí jsem pochopila, proč ji všichni tak opěvují. Je to nádherná suchá bylinná vůně – zpočátku s obláčkem nahořklého citrusu a občasným závanem ještě úplně nedosušeného sena. Později se začalo víc prosazovat koření (zejména sametově hebký zázvor) a svěží závany máty. Bylinky a jemňoučké kadidlo ale statečně udržely mátovou svěžest na uzdě. Čarodějnická kuchyně ve flakónku…

Díky Mandragoře jsem objevila půvab hořkosti. Nádherný citrusový začátek, v němž se ozývají bylinné tóny. Postupně sílí zázvor s pepřem, kořennost se prolíná s kořenitostí. Vůně si dlouho uchovává svoji nezaměnitelnou štiplavost, kterou před palčivostí krotí nasládlé tóny máty, takže ve výsledku působí velmi harmonicky. Kadidlo zde není v dusivě přímočaré kostelní podobě, pouze uzemňuje a prohlubuje počáteční citrusovou rozvernost.
Mandragora a její kořen, jenž byl ve středověku opředen řadou pověr a byl považován za ďáblův nástroj, který svému majiteli zprvu přinese štěstí, jež bude později vykoupeno strašlivými útrapami smrtelnými a propadnutím peklu, nese v české terminologii J. S. Presla nevinné, poetické jméno pokřín lékařský. Obdobnou dvojznačností se vyznačuje i jmenovkyně Mandragore: optimistická, leč prchavá svěžest citrusů a bylin v propojení s téměř archetypální vůní kadidla, které vyvolává asociace a vzpomínky sdílené napříč generacemi hluboko do minulosti...
(11/2009)