Odalisque Parfums de Nicolaï

Vintage style …
Tohle je pro mě vůně éry mých prababiček. Nejprve cítím hutnou citrusy a špetkou bylinek nabitou kolínskou pro pány, ale za krátko už vnímám ženský element v podobě sušených květů uložených v saténem vypolstrované krabičce. A také oblázek bílého mýdla schovaný ve skříni mezi oblečením, aby pěkně vonělo.
Není to sice vůně, kterou bych nosila, ale líbí se mi její atmosféra. Ráda k ní občas přivoním, stejně jako se sem tam s chutí ponořím do děje starého černobílého filmu.

Z původně osvěžující zelené chyprovky se vyklubal štiplavý rozdrcený zelený plevel s mrkvovou a celerovou natí....naštěstí si plevele a natě daly časem odchod a zůstala zelená chypré, v pravém slova smyslu "klasická".

Odalisque nezapře bílokvětinový podpis Patricie de Nicolaï, který jsem zaznamenala i v Sacrebleu Intense. Ovšem typově mi připomíná Chanel No 5 ořezaný o aldehydy. Bílokvětinové mýdlo. Květiny uvedou zprvu nasládlé citrusy, které se později s nástupem minerálních tónů malinko vyostří a hrají pak stejnou roli, jako aldehydy, tudíž je vyznění Odalisque oproti Pětce jemnější. Z květin je nejvíce patrný zářivý jasmín podbarvený krémovým kosatcem. Konvalinka nedovolí vůni spadnout do uniformity Pětky, přidává rozpustilé pomrknutí jedním okem. Suchý větvičník je dokonale vybalancovaný bílým pižmem, takže bych Odalisque označila za chypre pro začátečníky. Vůně je přívětivá, laskavá, intimní a nostalgická, jako pohlazení od babičky. Výdrž i silage má výbornou, (stačí jedno dvě stříknutí) a v prostoru kolem vás povlává jako hedvábný šál ve větru.

Ano, dojem staré školy, poznamenala jsem si, že je to stejný typ vůně jako Sacrebleue a Divine, šufle v prádelníku a květiny s "trvalou".

Tak tahle vůně rozhodně nezapře starou školu. Odaliska vám přináší mandarinku, kterou vám vlastoručně oloupe, ale především starodávné mýdlo s vůní trpkého bergamotu a konvalinky a indolického jasmínu a nastrouhá vám ho do koupele. Vedle vany vám pak na mechový podklad na koupelnovém stolku položí kytici něžně pudrových kosatců, aby tu lehkou zatuchlinku rozptýlili a daří se jim to.

Přehrabuji se v babiččině truhle a otevírám všechny lahvičky, vzpomínky... je mi zase 7 let. Tahle vůně je hořká, lehce štiplavá. Před očima mi pluje zelená barva. Zelená a šedá. Je to jako hořící jehličí. Fakt síla...ech. Je taková staromódní, matronovská. Nevnímám nic než tu štiplavost. Připomíná mi pánské parfémované mýdlo.