Oud Ispahan (La Collection Privée) Dior

Oud Ispahan při mém prvním seznámení s La Collection Privée úplně vypadl ze hry. V době, kdy jsem ho poprvé vyzkoušela (cca 2013?) jsem už při pohledu na oud v názvu dokázala parfém zařadit do kategorie: "tohle nemá smysl zkoušet, nebude se mi to líbit a jako bonus potom čtvrt hodiny kloudně nic neucítím". Zkusila jsem tedy jen letmo a asi jen jednou. Dneska to vůbec nechápu, protože ho zkouším pár dní a okouzluje mě nejméně ve dvou ohledech. Za prvé se vymyká zbytku La Collection Privée. (Mám v plánu brzy vyzkoušet i všechny 3 ostatní oudovky, ale určitě ne dneska, tohle potřebuje čas a odstup.) Ten druhý důvod, proč se mi opravdu nesmírně líbí, je vzpomínka na původní Magie Noire. Ten překrásný chyprový základ se mi vybavuje zas a znovu a moc mě baví. Výdrž na oblečení - několik dní.

Oud, ktorý sa dá vziať medzi ľudí. Netvrdím, že je úplne pre srabov, ale je vykúpaný, oholený, oblečený a poučený, do ktorej ruky patrí nôž a do ktorej vidlička. Labdanum ho jemne osladí a má v sebe určitú suchosť, ktorú by som pripísala štipke šafránu, aj keď ten medzi zložkami uvedený nie je. Občas cítiť ľahký závan usušenej ruže.

Je velmi kultivovanou semišovou oudovkou evropského střihu s pryskyřičnatě ambrovým labdanem v úvodu, k němuž se záhy přidá navlhlá zemitost pačuli a turecká růže s nezaměnitelnou jemně kořenitou vůní s malinovým nádechem a po delším rozvonění ještě i vanilkově mléčný santal. Ale abych zase Demachyho nepřechválila, v podstatě vzal Richwood, ubral na pačuli a akorát přidal labdanum a krotký oud.