Oxiana (2016) Profumum Roma

Oxiana je docela divná vůně, když uvážím, jak se mi její složení zdálo bezpečné... poměrně ostrý lihovo-igelitový začátek ("To se ti líbí?! Takový umělý..."), sladce štiplavý, jako desinfekce, kysličník... a pořád nic, jenom skořice bojuje a snaží se to prorazit... voyage - cesta, ale i plavba - takže to nemusí být Marco Polo s naloženou karavanou... je to tedy plavba kolem Cejlonu, zpěněné, tříštivé moře dýchající aseptickou smrtí si dělá z lodi hračku - lodičku ze skořicové kůry... do sladkého dlouhotrvajícího cíle (studená cukrárenská vanilka s tonkou, cedr stejně voskově zapudrovaný jako dřevo v Sorrisu) začíná zvolna připlouvat až po cca třech hodinách...

Původní verzi neznám, tahle nová ovšem potěší především milovníky přírodních skořicových vůní. Skořice v ní je zpočátku štiplavá, po chvilce se však smíchá s krystalky vanilkového cukru, aby se po rozvonění s pomocí cedru proměnila v klasické ruličky, jimiž ozdobíme našlehaný tonkový krém, který všechno to dřevo a koření příjemně osladí. Druhou zajímavou věcí na Oxianě je, že skořice v ní není klasicky příliš teplá. Její hřejivost totiž tlumí pudrově pryskyřičnatý opopanax. Svým způsobem by se možná dala označit za povedenou sladší variaci na Autumn (Dasein) bez kávy.