Oxylus Pineward

Pěkný zelený les, zelený stejně jako sytá barva parfému. Borovice a charakteristický, avšak nenahořklý jalovec, to vše podložené teple působícím vetiverem. Úplně někde dole je trochu čerstvě prohrábnuté hlíny postříkané vodou z močálu, ale jen decentně. Fanghorn je pocitově mnohem vlhčí a mechovatější, hluboce vnitrozemský. Autor píše o pobřežních křoviscích. Ano, pocitově v tom nějaké mořské povětří je. Wiki udává, že ve Spojených státech se na severovýchodním atlantickém pobřeží vyskytují pobřežní borové lesy s mokřady, zvané Pine barrens. Když kouknu na fotky a výpis flóry, sedí to jak zadek na hrnec.

Slede v estragónovej omáčke.
A áno, tú plechovku niekto otvoril na čistinke v hustom ihličnatom lese, počas hnusného počasia, keď je kôra mokrá, rozmočená tráva sa lepí na topánky a ohnisko sa nedá zapáliť, ale v mokrom vzduchu cítiť vôňu obhoreného mokrého dreva.
Do večera to trochu obschne, už to nie je tak hnilobné, slede sú dávno zjedené, len vzduch je ešte vlhký a plný vône vlhkého ihličia. Začínalo to nevábne, koniec je príjemný.

Střed vlhkého lesa. Mech, kapradí a lesní, skoro vyschlé jezírko, se spoustou hnijícího a trouchnivějícího dřeva. Nohy se boří do vlhkého, čvachtavého mechu. Nelíbí se mi tu a chci vyjít na mýtinu zalitou sluncem.

Krásná vůně jehličí. Nejprve trpce zeleného, odlehčeného snítkou myrty, potom terpentýnového, aromatického a zemitého, uhlazeného sametovým kadidlovým kouřem. Projekce je slabá, výdrž se pohybuje kolem 2 hodin.