Patchouli M. Micallef

Provlhlé pačuli, ne zemité, ale vlhké lístky nízko u země, kde se sem tam mihne ještě špetička zeleného, na kterou vlhko a stín nedosáhly. Velmi jemné vlhké pačuli. Začne se proslazovat vanilkou, tou hustou a krémovou, ale ne přeslazenou, ale vanilka není sama, bere si na pomoc ambergris. Společně pačuli přesvědčí, že nasládlejší je lepší, ale svou podstatu neztratí. Tím si ovšem nejsou tak jisté bílé loupané mandle. Pačuli dávno ztratilo hlavní slovo a na ty zelené, právě vyrašené záblesky zůstává jen vzpomínka. Jen semiš občas pohladí pačuli, aby tam s mandlemi nebylo samo, zatímco vanilka a ambergris pomalu odcházejí.
Pěkný unisex, jemný, nijak výrazný, ale bohužel ani nijak třeskutě originální. V teplém počasí je víc vanilkovo-ambrový. Svým způsobem mi připomíná Cuir Ottoman.