Patchouli Musc Narciso Rodriguez

"Holmesi? Holmesi, jste tu někde? Slyším housle, cítím tabákový dým, ale nikde vás nevidím... Ach ne, doktore Watsone, promiňte, vás nehledám, vy mi bohužel nijak pomoci nemůžete, potřebuji profesionálního detektiva... Došlo totiž k loupeži, milý Watsone. Nebo přinejmenším k podvodu, nejsem si jistá, proto potřebuji mluvit s Holmesem. Co že se mi ztratilo? Pačuli, milý Watsone, pačuli. No jen se podívejte, čtěte: PATCHOULI MUSC. Jenže ono tam žádné pačuli není, Watsone, logika nám tudíž říká co? No že bylo zcizeno! A nebo je to podvod, nemohu ho najít prostě proto, že tam ve skutečnosti nikdy nebylo. Jenže to bych musela pana Rodrigueze obvinit ze lži a podvodu - a jak jistě chápete, milý Watsone, to je velmi ošemetná věc... No snad se to nějak vyřeší, stále je tu naděje, že Holmes ono pačuli najde - a vše bude v naprostém pořádku. Doufejme, Watsone, doufejme..."

A takhle to prostě je. Tohle je měkká, hebká, tulivá, hřejivá pižmová vůně. Celá je tak nějak sweet, comfy & fluffy. Ano, táhnou se jí zlatavé nitky květinových, medových, pryskyřičných, lehounce bylinných tónů, to ano... Ale pačuli je zde zřejmě nějak incognito. Nebo se odstěhovalo. Jako Hliník...

Vůně je to tak nějak pěkně neurčitá, neurčitě pěkná, nic mi na ní nevadí /vlastně ani ta nepřítomnost pačuli, ta je mi jen podezřelá, nic víc/, ale taky na ní není nic jakkoliv zajímavého, bohužel...

/"Vylez! Vylez, ty malej mizero! Já vím, že tam někde jsi!" No nic, tak jsem to ještě jednou zkusila, ale to pačuli tam asi fakt není.../