Petit Fracas Robert Piguet

Petit Fracas je prostě malej fracek, nic s tím nenadělám, nic s tím nenaděláš.
Nikdo s tím nic nenadělá...
Jako bych je neznala...
... ty malý fracky...

Všude je jich neodbytně plno, ty správný ani odbýt nechceš, víš, že jsou to fracci, ale chceš je, potřebuješ je mít okolo, protože oni žijí, ty máš pak pocit, že žiješ taky, někdy se jimi necháš strhnout, než si zase řekneš to svoje "sakra, uvědom se", ale ty vteřiny frackovitosti stojí za to, snad nejvíc stojí za to, v mém životě ano, už ano, už jsem pochopila...

Pochopila, že něčí život je prostě velký, opojný a nespoutaný ze své podstaty, nemohou a neumí žít jinak, ti neznabozi, co riskují denně své i cizí, naprosto bezostyšně, ti odvážní a sebevědomí, vědí, že jim patří svět, protože prostě chtějí, aby jim patřil, musí přece - ergo...

Ergo sum...

V rozdupané tuberóze, protože on chtěl tančit - a nezáleželo přece, co to bude stát.
V máslovkách, co mají v dužině ta maličká tvrdá zrnka, sklereidy, co skřípou mezi zuby jako běloučký písek na pobřeží, kde jsi mi paže odřel dorůžova.
V holandském kakau, nikdy ho není dost, je pro nás něco jako peruánský zatmívací prášek, víme, co s ním, jak v něm zmizet...
No a pak po nás zbude jen bílé ticho.
//A to bývá vše, co zbylo z anděla, já vím...//
Bílé ticho frackové nemají rádi.
Jde z něho strach.
//Protože v něm nelze rozpoutat pouliční rvačku.//
Tak alespoň pár kapek citronové šťávy do předchozí rozjitřenosti, pro vzpomínku...
Pro vzpomínku na rozdrcenou tuberózu, máslovky, zemité kakao, na vše, co /z/bylo potom...

Během loňského zkoušení mě příliš nenadchla, ovšem nyní když se na ní divám již s odstupem, mnohem lépe chápu její zaměření. Zatímco v klasice můžeme považovat za moderní leda ovocnou stránku tuberózy, Petit Fracas se k ní hlásí už od začátku. Bergamot byl prakticky umlčen na úkor šťavnaté mandarinky a nově přidané hrušky. Ta ještě loni vypadala na čerstvou podobně jako v Douglas Hannant, avšak nyní po důkladném prozkoušení už jsem jistá, že je kompotová a nasáklá cukrovým lákem.

Tuberóza se schovává až za tímto ovocem. Narozdíl od své nejstarší sestry je krotká a zcela oproštěná od jakékoliv zeleně či další květeny. Voní po teplých kandovaných meruňkách, máčených v čokoládě a posypaných kakaem, díky čemuž i nadále působí jedle. Jahodové Pedro, z něhož jsem ji původně podezřívala, naštěstí zmizelo. Osobně mi jako milovnici tónů chypre i zde malinko schází ten mech v základu, jelikož samotné pižmo se suchou dřevitostí santalu je zpracováno na způsob Love Chloé, čímž výsledný dojem není už tak sametový jako u jejích dvou předchůdkyň, zase to ovšem lépe zapadá do celkového konceptu vůně.