Privé Pierre de Lune Giorgio Armani

....alebo mesačný kameň. Podľa hindskej legndy vznikol z mesačných lúčov a kto ho bude mať v ústach počas splnu, uvidí svoju budúcnosť.

V skutočnosti je to konglomerát argitu a ortoklasu, ktorý svojou štruktúrou vyvoláva pocit mesačného svitu.

A vôňa sama je podobným konglomerátom.

Rodná sestra Après L'ondée a vzdialená praneter Nocturnes. Z Après má skoro všetko, fialkovokosatcovú podstatu, jemne nostalgicko zahmlený opar, určitú nepolapiteľnosť. Po väčšinu dňa sú na koži takmer nerozoznateľné. Čo jej však chýba, je jemná Guerlainovská kvetinová rozvernosť, namiesto nej má v sebe kus Caronovskej vážnosti, chladu a odťažitosti. Ale na rozdiel od Nocturnes, ktoré sú ako studené vlhké kamene v noci, v Pierre de Lune je skôr jemný, hladký a suchý chlad cabochonu. Mesačná víla, ktorá ale namiesto spoločného tancovania na čistinke sedí obďaleč a dívajúc sa na mesiac spriada svoje sny.

Musím souhlasit s tím, co už o této vůni bylo řečeno. Tohle je skutečně jeden z nejchladnějších kosatců, co znám, takže spojení s měsíčním kamenem je na místě. Pro pohádkovou postavu jako víla, jezinka či elfka mi v ní však chybí stopa křehkosti. Tohle je skutečně ledová kosatcová královna, zprvu se studeným kyselým pohledem. V šatech ze zelených lístečků usedá na svůj trůn ze dřeva a mramoru. Na tvář se jí snese trocha květinového pudru, ale protože má v sobě nepatrný náznak hřejivosti, královna se otřese a zapojí svou chladnou sílu, aby tomu učinila přítrž.

Na závěr si přes šaty oblékne plášť ze zeleného sametu (fialkové listy) a vezme si svůj náhrdelník z ledových krystalků ze zmrzlé ranní rosy a vydává se do své palácové zahrady, kde se bosky prochází po zmrzlé půdě. Ano, je to chladné, ale zároveň je to přitažlivě odtažité, až je mi líto, že její vláda trvá v mém případě vždy jen hodinu.