Rose Irisée Au Pays de la Fleur d’Oranger

Je víc kosatcovou než růžovou vůní. Ona se tam sice po nahořkle svěží zeleni s pomerančovou kůrou na chvilku objeví, ale je to spíš růžová voda než přímo růže. Samotný vlahý zemitý kosatec tu s najemno namletými mandlemi a jemným pižmem vytváří dojem líčidel, naštěstí ne vyloženě starodávných jako v Misii a ani náznakem nedusí. Díky dřevitým tónům je tu i ten toaletní stolek.

Po rozvonění se růže přece jen na kratičko ještě ozve jako otisk rtěnky. Není to taková ta bonbónkově sladká, jakou vytváří růže s fialkou. Ta tady díkybohu není a právě tím je mi Rose Irisée nesmírně sympatická. V základu se přidá už jen vanilka, která to celé nepatrně zahustí a ke klasickému přidá i trochu toho tekutého pudru. Jo, konečně je tu po velmi dlouhé době vůně líčidel s dobrou výdrží, kterou bych si dovedla představit nosit.