Rose Rebelle Respawn A Lab on Fire

Za dusného dne;

Kdy slunce hřeje tím zvláštním, předbouřným způsobem;

A když k němu zvedneš oči, má barvu sépiově zbarveného celuloidu, jak z dob bratří Lumièrů;

I vzduch má tuhle barvu;

Rozumná by seděla doma na futonu;

Nerozumná ne;

Nerozumná obléká khaki overal /krátký rukáv, krátké nohavice/, který v šestnácti letech získala přátelskou výměnou za růžový top s nápisem Hawaii /už je to šestnáct let/;

Nerozumná pokleká k záhonu růží, víří prach, od stonků vytrhává plevel, mračí se, protože se jí z dusna dělá nevolno, ale jako vždy odmítá ustoupit, v duchu slyší K., jak jí starostlivě říká, že na tom slunci určitě uhyne;

Ale klečí a vytrhává plevel s kořínky dál a dál, sobě samotné připomíná Frischovu Barblin, konkrétně jednu z jejích posledních scén;

Vzduch je stoicky klidný a nehnutý, nastavený na teplotu 34 °C, růže svoji vůni vydechují jako o život, zalykají se sladkým zemitým prachem, zelené stonky dosud svěží lipnice rychle umdlévají v kovovém kbelíku.


Taková je to vůně, suchá, prašná, dusná, sladce zemitá /hořké tmavé holandské kakao/, na slunci vadnoucí rudé růže a čistě zelené, bezpřívlastkové ozvy trav. /A žádné karafiáty. Ani hvozdíky. Bohužel./