Sucre d'Ébène Pierre Guillaume / Huitième Art Parfums

Sucre d'Ebene by mohl být název pro kubistický výjev - úplně vidím ty zkosené tvary krystalů na tmavém dřevěném stole, kolem zvláštní nábytek z leštěného tmavého dřeva a nad stolem hranatý lustr. Vůně je zvláštní - divná a přitom mě fascinuje. Cukr se pálí, ale místo karamelu je ve výsledku spíše dřevitý a nesladký. Nejdříve vůně vyvolá zdání jedlosti - cukr, ořechy, javorový sirup - něco jako pletenec z listového těsta s javorovým sirupem a pekanovými ořechy, které se trochu začínají připalovat (dcera vůni charakterizovala jako hroznovou vodu a spálený cukr). S postupujícím časem je vůně méně sladká, evokuje mi stánky na trzích - s pečenými kaštany a trdelníkem, kdyby ho ovšem připravovali bez cukru (a ještě trochu připálili). Nevím, jestli jsem někdy cítila podobnou vůni, snad v Noir Exquis od L'Artisan ty pečené kaštany a ořechy s kávou a dřevem.

Nástup této vůně, to je poctivý hnědý cukr (vzpomínám si na ten kandovaný, táta si ho jednu dobu dával do kafe, když ještě sladil) s ostřejšími bylinkovými tóny. Potom nám ten cukr někdo hodil na oheň a začal zahřívat - v této fázi lehká připomínka Un Bois Vanille. Ale zatímco v Lutensovi se to dřevo s karamelem vyloženě připaluje, tady ho kouř jen zlehka olizuje na okrajích. V závěru se to všechno krásně uhladí a vznikne z toho vanilkovo-karamelová lahoda.

Připálený zkaramelizovaný cukr; kdyby mi někdo řekl, že je tam špetka lékořice, věřila bych mu. Dost sladká a poměrně lineární, ale časem se vůně trochu zlepší, řekla bych mírně do dřevita. Asociace s creme brulee sedí.