Tar Miguel Matos

Čerstvo položená asfaltka, počas leta, pravdepodobne cez malebnú krajinu aby spojila dve malé ešte malebnejšie usadlosti. Alebo jednoducho taká tá stará asfaltka, ktorá sa ešte za horúčav topila a mäkla. Proste a jasne. Asfalt, resp. "smolu" tam cítiť, ale oveľa viac je cítiť množstvo lúčnych kvietkov, vzdušné tóny, niečo jemne sladké, prázdninová atmosféra niekde na vidieku - takmer počujem bzučať hmyz na lúke. A cez tú lúku tá cestička, možno do nej šliapnem, aby tam ostal otlačok mojej tenisky.

...kouř, dehet, studená garáž, zteřelé a téměř na kostru ojeté gumy, a ještě, v té garáži, někde v rohu, zapomenutá kupka špatně nasušeného/vlhkého sena
a pak
zatuchlá půda - napřed vlhká, s lehkým nádechem plísně, po chvíli to vlhko začíná přebíjet pach tepla a sucha - drze zvědavé slunce skrz vikýř dělá své...
Nepředstavitelné na nošení.
Melancholické, pochmurné, pocitově/povahově/vnitřně
těžké.
...ano, flakon s tekutinou - ztvárnění, barvy - to odpovídá =
zapomenutý, vlhnoucí bordel v garáži...
(i se všemi smutky světa)
A pak - světlo...
...nasládlý, velmi měkký tabák a teplo těla, lehce zpoceného, ale vůbec ne nepříjemně, a možná v ústech zapomenutá, vyčpělá chuť, spíše než karamel tak lékořicových špalků
a ostré stéblo trávy v mezírce mezi zuby
a přimhouřené oči do slunce
a odér kolem mužské postavy ohřátý prací kolem starého bouráku...
a nanostopy z prašných cest vnucující, schovávající se mezi mikroskopické chloupky na kůži...

Lékořicové bonbóny vytroušené před obchodem z roztržené dětské kapsy. Boty asfaltéra je rozdrtily na kaši právě v místě, kam dítěti nedávno kapala z brady vzácná ananasová šťáva. Další dělník odkopl černou masu do prachu silnice těsně pod chodník, kde se lesknou ještě vlhké kraje nové asfaltky.
Ostrá vůně lékořice se dál šíří do prostoru a krouží kolem levandulového záhonu před hospodou. Závany oběda z hospodské zahrádky se na chvíli přidají k pachu lehce opocených těl, ale lékořici spolu s květinami nepřebijí. Asfaltéři ze sebe smývají prach a pot laciným mýdlem a směska toho zvláštně přitažlivého odéru líně dál pluje horkem se tetelícím vzduchem...ach, prázdniny před 50 lety.
To vše - a možná ještě více - mistrně vtělil Miguel Matos do své vůně nazvané Tér:)