Tawaf La Via del Profumo

Všichni snad znáte ten zámek
Kde Šípková Růženka spí
Vane tam lehounký vánek
A trní se dotýká zdí
...
Princové z blízka i z dáli
své štěstí už pokoušeli
Ti z nich co zprvu se smáli
Pak s hořkostí odcházeli

(Marta Kubišová: Šípková Růženka)

Tawaf je zámkem, hustě obrostlým růžovým trním a keři s opojným jasmínem. Uprostřed nádvoří pomalu usychá hořký pomerančovník obklopený záhonem zeleně drhnoucích narcisů, pokrytých navlhlou slámou, která pod hřejivými slunečními paprsky přechází do příjemně živočišných tónů. Z otevřených okenic pod cimbuřím jako vánek pozvolna vstoupá vzhůru průsvitný obláček kouře z dohasínajícího krbu, u něhož se Růženka píchla o vřeteno a usnula věčným spánkem....

Sytý zelený jasmín a žluté drhnoucí narcisky. Hořké, jako by se k nim přidal i pomerančový květ, místy až gumově, a dost intenzivní. Texturou je vůně hladká a klouzavá jako lesklý satén. Postupně se zahalí do průsvitného modravého kouře, který pomalu plyne kolem. S nástupem myrhy vůně pomalu hutní a sládne, zato ubírá na intenzitě. Dostane se až do podoby balzamicky medového pylu z omamných jasmínů a měkké hřejivé živočišnosti, ale nahořklý podtón tam někde v koutku zůstává.