Unheimlich WienerBlut

Svěží levandule a sladké seno poprášené pepřovým prachem, zpod kterých postupně vylezla dehtem napuštěná kůže. Po rozvonění už jen čistý dehet. Měl by to sice být unisex, ale je to vysloveně drsná vůně pro drsný chlapy.

...začíná jak lehký drink gin s tonicem(
Jenže ve chvilince začíná houstnout a tmavnout tmavě hnědočervenou barvou kardamonu a přidává se dřevitost starejch, lehce trouchnivějících dveří se sem tam oprýskaným barevným nátěrem,
a pak mýdlo a kov - asi někdo olíznul oněch dveří panty a jejich kovová chuť mu evokovala i odér studeného automobilu,
a pak, v tom auťáku, asi tam byli dva mladí a prostě dělali to, při čem se totálně zamlží skla...
Nakonec mám na kůži vůni stáje skleněnkově provzdušněnou, takže vlastně
delikátní, lehce zvrhlou živočišnost schoulenou u přiotevřeného okna, vpouštějícího ranní vzduch -

Znepokojeně si prohlížím nahrubo omítnuté zdi, po nichž stoupá od podlahy vlhkost, a dózu s kafrovou mastí, honosící se papírovým štítkem s nápisem Friedr. Bayer & Co., na starém dřevěném stolku. „Kde to jsem? Bdím, či ještě sním?“ „Ty to nevíš?“ smějí se mi cejchy vonící po chladivém mýdle a kovová postel, v níž ležím. „V posteli, to vím. Kde však je ta postel, chytrolíni?“ „Přece v klášteře,“ odpovídají mi shora dřevěné trámy očazené od voskovic. „Ano, už si vzpomínám, když se mi rána začala hojit, převezli mě z polní nemocnice do sanatoria zřízeného v klášteře nedaleko Vídně.“ Rychle šáhnu rukou pod polštář a snažím se nahmatat svou starou koženou kabelu. „Je zde, mohu tedy klidně spát,“ oddechnu si.

Unheimlich by se dalo do češtiny přeložit jako hrozivý. Konkrétně Freud pak tento výraz definuje jako blízkost něčeho povědomého a znepokojivého zároveň. A Mark Buston se zadání zhostil na výbornou. Z oblaku popela, tvořeného pepřem, kardamomem, drcenou kafrovou levandulí, kouřovým vetiverem, labdanem a dalšími pryskyřicemi totiž nechal zrodit kosatcového archanděla v lesklé kovové zbroji zdobené černým semišem.