Whispers in the Library Maison Martin Margiela

Balzamické nasládlo s pár zrníčky pepře a suchou dřevitostí cedru. Tichá, relaxační vůně, která mi skutečně navozuje poklidnou atmosféru knihovny, v níž jako by čas plynul pomaleji.

Už jsem si zvykla na to, že tahle značka prostě nepracuje v můj prospěch. A přitom ty názvy jsou pro mě tak lákavé - jen pak jejich vůně na mé kůži nějak nekoresponduje s tím, co slibuje... Jako tady - všichni víme, jak voní knihovna. To je prachosladko, hořkosladko, ticho a tajemno, prach ve světle slunečních paprsků; a ano - vanilka, dřeva a pepř, které jsou ve složení, jsou pro takovou vůni ideálním základem. Jenže záleží na zpracování - a to je tady tak nějak plané, slabé i na toaletní vodu. Ano, je tu vanilka, je tu dřevo, je tu koření, voní to hezky - ale ta vůně je plochá jako sklo.

Vanilka a pepř, bloky nažloutlých listů a hnědé, časem zkřehlé desky. Hutná, až máslová plnost, u které vám jen zvolna dochází, kde se na těch listech vzala. Bylo by to vcelku nechutné, kdyby to nebylo tak dávno. Maz a pižmo desítek generací ve vzduchu, který se snad za tu dobu nepohnul. Zrníčka prachu zlatě září a vy myslíte na Jméno růže…

Naředěná šťáva z třešňového a broskvového kompotu, potupně přecházející do sladkého tabáku (tóny podobné Tobacco Vanille) uloženého v semišovém váčku a položeného na dřevěnou poličku. Celá vůně je ale taková průsvitná, ěterická, navrch bohužel výdrž mizivá.