Zero Comme des Garçons

...místnost,
ne sterilně bílá, ale bílá, ve smyslu světlá hodně,
to jo.
A prach,
prach špinavě bílý, bílo šedý, jemně narůžovělý,
prach z odlupující se omítky,
vířící se při každém jednotlivém kroku po navlhlé podlaze...
...a nasládlost a měkce jemný pach laku,
možná ještě ne úplně zaschlá lesklá vrstva na dřevěné židli, jež byla před chvilinkou vynešena ven na
vzduch.
A pak -
teplo, nasládlost
(+ chuť provzdušněně krémové pasty z na kaši rozkousaných oříšků/vetiver)
a
nasládlá i hebká vláčná zelenost, taková akvarelová pastelově antracitová mint.
Líbí se mi to.
Je to divný,
je to intimní/podstatou
(no, škoda, že i intenzitou),
je to prázdno,
je to současné prázdno/budoucí tep/
a současně
budoucí teplo
jemuž může dát
vzniknout
někdo
svým
bytím...
(postava stojící uprostřed nicoty, bezděčně potahující z jemného cigára/vetiver/luxusně delikátní měkká kouřovost a myšlenky, jak by to, a tady, mohlo být...)
Dost dobré

Rozpraskaný betonový chodník, z jehož škvír se zvedá pepřový prach a kolem poletují cáry mikrotenového sáčku. Až po čase tu betonově plastovou tvrdost a sterilitu prorazí vetiver, konečně závan něčeho živoucího. Pro mě jednoznačně pánská vůně.

Experimentování s molekulami, zřejmě i s těmi Iso E Super. Bergamot a nasládlé pudrové pižmo jsou ještě příjemné, vydensifikovaná růže seškrabuje omítku z vetiverové stěny, kolem levitují molekuly dřeva z laboratoře. Ale nějak mě to nebaví.

Cosi vzdáleného zeleného jako zbytky zelené petrželky na dřevěném prkénku v nerezem obložené vyleštěné kuchyni. Ve váze na stole uschlá růže i s dřevnatým stonkem a v kořence zbytky koření. V dojezdu se pak ve vánku třepotá náznak lehce olejnatého vetiveru s pár molekulami koření. Konečně zase jednou tak trochu divná (leč nositelná) vůně od CdG v duchu Comme des Garçons White, Monocle Scent Two: Laurel nebo Comme des Garçons EdP.

Vůně čistá a jednoduchá jako prvočíslo.
One is the loneliest number that you'll ever do.
La solitudine dei numeri primi.
Avantgardně minimalistická, minimalisticky avantgardní.
Kovově chladné, růžové oxygenium v lakované ambroxanové krustě, industriálně, goticky čistá růže v nebinárním listnatém lese plném mrazivě jiskřivého ozonu.
Čistá.
Křišťálová jako bílá noc.
Neskutečná.
Ve skle a za sklem.

//... jednoduchá, nekomplikovaná vůně... Ale jde přímo na solar - nijak násilně, jen lehce, přirozeně, podvědomě, nevědomě...//