Yves Saint Laurent: Nu EDP (původní verze)
Je vidět, že tady se duo Tom Ford a Jacques Cavallier teprve trénovalo, pokud jde o použití kadidla a dalších pryskyřic ve vůních, ovšem byl to zatraceně dobrý trénink a spolu s původní verzí Opia si podle mě jako jediné zaslouží přívlastek provokativní, pokud jde o vůně této značky. I když na Nu už je znát modernější pojetí.
Prvotní náznak svěžího bergamotu je bleskově utlumen náloží kardamonu, ten však není typicky štiplavý, že by se vám kroutil nos, ale kovově chladný. Květiny mají celou dobu opravdu jen dokreslovací úlohu, vlastně se dlouho ani nedá říct, že by to byla nějaká konkrétní z nich, spíš to jsou křehké bílé okvětní plátky, osvěžené kapičkou rosy se zelenými lístečky.
Proti nim stojí v kontrastu jakoby suchá květinová pikantnost (karafiát?), čemuž pomáhá i kadidlo, zřetelně se deroucí na povrch. Teprve po jejím odeznění se ve vůni mihne slabounký náznak květinové sladkosti, jíž by tedy mohla mít svědomí orchidej. Zase však rychle mizí pod přívalem suchého, pikantního cedru, směsi pryskyřic a špetky mléčného santalu a vytváří tak pro mě podmanivě temnou orientální dřevitou kompozici.
Elizabeth Arden: 5th Avenue
Většina vůni od této značky šla vždycky mimo mě, True Love považuju dokonce za jednu z největších parfémových hrůz, jaké mi kdy skřížily cestu, stejně tak Sunflowers. Tahle teplá květinovka je výjimkou. Začíná trpkostí bergamotu a šeříku, jehož opojnost tlumí medově nasládlý pyl. Plynule pak přechází do podoby krémového růžového mýdla, které se pozvolna rozpouští v palčivosti ambry a hřebíčku. Teprve ke konci vůni zlehka "zchladí" jemný pižmový poprašek.
