L´Artisan Parfumeur

L'Été en Douce jsem zkoušela v Ogivi a celkem se mi líbila, kdyby teda byla zahuštěnější. Jinak souhlasím, v hodně vůních to s tím senem není úplně ono, nicméně v kombinaci s růží to pro mě bude novinka. No a růže vůbec mě prostě zajímá vždycky.

Na mně ta Skin on Skin dopadla ještě celkem dobře, ale uznávám, že spíš než o emocích, je celá tahle kolekce spíš o dovádění Bertranda Duchaufoura, jak je mu vlastní(zejména Déliria a Amour Nocturne).

Miru: Souhas s jerry, tu kolekci Explosions d'Emotions taky v žádném nedoporučuju naslepo. Mně se několik vůní od nich líbí, momentálně nejvíc asi Fou d´Absinthe (taky jsem zkoušela v Ogivi a dokonce drží pohromadě) ale taky ještě čekám, až se mi trefí do noty co nejlépe, právě proto vkládám naděje zrovna teď do té Rose Privée, když v ní neřádil Betrand.

Premier Figuier: Galbánová zeleň, která za chvíli přejde do zeleně nezralých fíků, které trochu zesládnou a objeví se jemný mléčný podtón na dřevitém základě. Nejdéle si na mě drží podobu nezralých fíků. Ale výdrž je prabídná, za dvě hoďinky je po všem a i ty dvě hodiny jen tak šeptá... 

x

Premier Figuier Extreme: Zeleň tu chybí, vůně je mnohem víc mléčná, ale taky méně fíková a víc dřevitá. Fíky vnímám na pozadí mléčného dřeva, mléčné tóny později taky zmizí a zbyde suché dřevo s občasným závanem trpkého fíku. Výdrž o něco lepší než u PF, ale taky žádná výhra. 

Obě jsou pěkné, klasika je víc fíková, Extreme zase o něco sladší, méně zelená a o hodně víc dřevitá a mléčná. Často zmiňovaný kokos necítím ani v jedné. Hodně mě zklamala výdrž, nečekala jsem žádný zázrak, ale tohle "předčilo" i má očekávání. :( (Vzorky mám stříkací a rozhodně jsem nešetřila). Možná když se s nimi člověk zlije jak zákon káže, je to pak lepší. 

Nevím, jak u verze Extreme, ale co se týče klasiky, tak mně z hlediska výdrže nepomohlo ani, když jsem se jí zlila.

Věřím tomu, obvykle u málo držících vůní na ruce zůstane aspoň jakýsi decentní závan, ale tady nezůstalo po nějakých 2 hodinkách absolutně NIC. Přitom je tak pěkná, verze Extreme už je vlastně úplně jiná vůně, daleko méně fíková. 

Caligna

Už od úvodních tónů mátové svěžesti šalvěje muškátové a citrusů tahle vůně ukazuje středomořskou atmosféru. Během chvilky se však jejím středobodem stane fík, lépe řečeno lehce nahořklá marmeláda ze šťavnatých fíků se suchým doutnajícím jehličím.

Po rozvonění marmeláda mizí a fík přejde do nazelenalých mléčných tónů, zároveň trochu zdřevnatí. Až do téhle fáze by se mi coby netradiční fíkovka líbila, kdyby mi tam nepřidali ten sladký fialkový pudr s prádelnovým pižmem. Z hlediska výdrže potvrzuju, co napsala andry: po nadějném intenzivním začátku se rychle stává tělovou a během dvou hodin pak zmizí docela.

Al Oudh

Říkala jsem si, že v případě oudovky by mohli u L´Artisan přijít s nějakou pořádnou peckou a ona je to zase docela přítulná orientálka. Vlastně to podle mě ani není typický zástupce drtivě většiny evropských oudovek, jelikož v ní necítím to hlavní a to růži, přestože jí složení uvádí.

Otevírá se směsí sušených datlí a směsi koření, složeného ze špetky skořice, drceného pepře a živočišného kmínu. Po tom už do hry vstupuje zakouřená živočišná kůže, ale tentokrát si netroufám odhadovat, kde v tomto případě začíná oud a končí kůže s cibetkou.

Jakmile pomine největší nápor, snese se nám na to vše hromada jemného šafránového prachu a ve finále nám Al Oudh vlastně končí jako teplá kadidlovka s oříškovými podtóny, v níž najdeme i několik cedrových třísek. Na ouduvku je intenzita spíš průměrná, ale na to, že je to L´Artisan má zase hodně dobrou výdrž.

Oeillet Sauvage (L´Artisan Parfumeur)

http://guerlinade.cz/2015/06/08/lartisan-parfumeur-oeillet-sauvage-recenze/

Musím skúsiť....karafiáty a klinčeky milujem vo všetkých podobách.

Tak toto bolo za koncom Bellodgie...a ja odvtedy hľadám náhradu, teda hlavne za extrait.

Niekde som ale čítala, že Bellodgiu extrait stále čapujú z fontán, viete mi to niekto potvrdiť/vyvrátiť?

Patchouli Patch

Tahle jinak podle mě kultivovaná pačuliovka, dá-li se tak tento typ vůně nazvat, začíná trochu netradičně mohutným závanem větrově zemitého anýzu. Samotné pačuli tu kromě navlhlé zemitosti, avšak bez tónů plesnivějícího sklepa voní i po surovém kakau.

Po rozvonění ho zjemní hrst bílého pižma a pudrového kosatce. Přidají se i slupky broskví (vonokvětka?) a z vůně vznikne pěkná sametová pačuliovka s jemným nádechem vetiverového kouře. Bohužel se jako většina "tradičních" l´artisanovek začne brzo rozpadat a do hodiny po ní nezůstane na kůži skoro ani památky.

Voleur de Roses

Hihi, ten název vážně sedí. Tyhle růže někdo ukradl a schoval do kamenného sklípku, kde skladuje trpkou bergamotovu šťávu, kyselá jablka a sušené švestky. Zpočátku je hodně vlhký a malinko zatuchlý od plísně (pačuli). Když ale chvíli vydržíte, tak vám ty karmínově rudé, ambrové růže nakonec ukáže.

A nejsou to jen ty růže, je to i kořeněné sladké červené víno s vanilkovým benzoinem. Chybí už jen ten mysorský santal a málem bych řekla, že mám na sobě Richwood (Xerjoff). Místo něj je tu hrst bílého pižma. Na druhou stranu teď už konečně vím, odkud Jacques Flori částečně opisoval. Navíc se Voleur de Roses na rozdíl od většiny tradičních L´Artisanů se nerozpadne a výborně drží.

Noir Exquis (L´Artisan Parfumeur) je jedna z velmi příjemných podzimních novinek. 

Noir Exquis - recenze

...luxusní recenze a

luxusně slibná vůně.!

a dá už se vyzkoušet v Ogivy nebo někde jinde v Praze? Děkuji :-) moc se na ni těším...skoro si myslím, že to pro mě bude "must have"

Taky bych ráda moc vyzkoušela, poradí někdo, kde sehnat vzorek? Tohle vypadá jako něco pro mě :-) 

S Ogivi si nejsem jistá, před časem mluvili o tom, že není jasné, jak to bude do budoucna, protože značka požaduje velké odběry, tak nevím, jak se nakonec domluvili a jestli Noir Exquis mít budou a kdy. 

L´Eau de L´Artisan

Můj nový parfémový objev. Jen je škoda, že léto je pro letošní rok nenávratně pryč. 

Zaujala mě od prvního okamžiku - stříkla jsem si jednou na zápěstí a to si pak lehce otřela o nos. Chodila jsem po Praze a nasávala lehkou vůni citrónu s každým nádechem. Je to ten nejvěrnější šťavnatý citron s pár zrnky cukru, který se postupně změní na citrusovou vůni verbeny a bylin. Je to nekomplikovaná svěží vůně čistoty. Výdrž na kůži je poněkud pomíjivá, ale na oblečení drží slušně. Myslím, že patří do základní výbavy každého svěženkáře.

Oeillet sauvage: nemohu porovnat s původní verzí, protože tu neznám. Ale ta současná se mi líbí: trsový karafiát, rozdrcený hřebíček, špetka pudru na vymydlené pokožce, vanilková lilie, která má místo pylu trošku skořice. Typově je vůně hodně podobná Baiser volé od Cartiera.

Rose Privée

Vůni růží miluju, a tak jsem byla na tuhle oslavu májové růže zvědavá zvlášť, když na ní Bertrand Duchaufour tentokrát nepracoval výhradně sám. No bohužel zázrak se nekoná. Rose Privée je klasická kytice lehkých svěžích růžiček, doplněná zelenou mandarinkou a rozdrcenými lístky čerstvé bazalky. Kromě toho ji svou květinovou pikantností ozvlášťňuje i jeden malý karafiátek a pár klásků ambrově prohřátého sena. V téhle fázi bych tomu tu slunnou jižní Francii klidně odkývala.

Jenže po rozvonění to všechno vystřídá špetka pižma s nevýraznými krémovými podtóny magnólie a trocha pačuli, které má růži dodat jakože moderní chypre nádech a pro mě to bohužel celé sklouzne do poměrně tuctové řídké růžové vodičky. Navíc nemá jako drtivá většina starších L´Artisanů nijak zvlášť valnou výdrž a rychle se rozpadne. Jedinou opravdu povedenou růží tak pro mne u této značky i nadále zůstává Voleur de Roses.