Vše o těhotenství a dětech

Já jsem po pár měsících se synem pochopila, proč ženský začnou na mateřský chlastat. Občas jsem k tomu neměla daleko. Co mě svým způsobem zachránilo, byla zloměná ruka, když byly synovi 4 měsíce. Nemohla jsem dítě zvednout, takže jsme nastřídačku zaměstnali babičky a manžela. Já ho jenom nakojila a mohla jsem zase usnout, protože nějaké uspávání stejně nepřicházelo v úvahu. 

První asi 2 měsíce jsem se snažila kojit, ale moc to nešlo, takže to bylo - kojení, pak ohřát mlíko z minula a dát mu ho přes hadičku a prst vypít, odložit dítě, odstříkat na příště a tak pořád dokola. Netroufla jsem si nikam daleko, maximálně k našim. Časem se to naštěstí poddalo a naučil se pít sám (kromě ještě jednoho krátkého období, kdy občas dostal po kojení ještě trochu Nutrilonu. To rozhodování jestli dát nebo ne bylo peklo). 

A to jsem naštěstí měla manžela, který byl nadšený otec a fakt se snažil, nepořádek mi nevadil, jídlo jsem vařit nemusela a problémy se spaním nebyly, prostě jsem zavřela oči a bylo. 

S nadsenim vzpominam na seknuta zada pri druhe dceri... tu starsi si vzali nasi, ja cely den lezela, mimino mi manzel musel i nastelovat a podlozit polstarem. Jinak jsem lezela bez hnuti.

:D

žluťásek Ano, sestinedeli je peklo. A do toho si jeste predstavte chlapa, co vam prijde rano rict, jestli byste ten ohryzek od jabka, co jste nechala lezet na zemi po x-tem nocnim kojeni, mohla priste donest do kose

kde je zakopany? a pokud jeste neni, lopatku mam, festovni, skladaci.

Přesně to jsem měla po porodu - nemohla jsem spát z toho, jak jsem byla nevyspalá, musela jsem odpadnout vyčerpáním po 2 týdnech. Ale fakt je, že jsem si myslela, že utekl teprve týden a už to byly dva. Úplně jsem ztratila pojem o čase, takže nakonec uteklo...

A možná mě napadla opravdová útěcha, lepší než přesvědčování, že bude líp - za pár týdnů už bude miminko házet úsměvy určené přímo tobě. Je to nádherný pocit  A věř mi, že tam už bude dost času si ho vychutnat.

žluťásek Ještě byste možná mohla zkusit jinou laktační poradkyni, nejsou všechny dobré, nebo Vám jiná může poradit nějaké jiné tipy. Nemám osobní zkušenost (nejsem z Prahy), ale podle článků na mě působí dobře Vanda Schreierová http://www.vanickovani.cz/kontakt/

continuity Nejhorší je, že dodneška nepochopil, co na té jeho poznámce bylo špatně!!! Vždyť to prý byla taková maličkost. Aspoň ale už ví, že jestli bude nějaké příště (rozumějte druhé dítě), tak má mlčet.

Mlčet a víc uklízet, když na zemi najde něco, co tam nepatří. Ona při druhém dítěti na něj padne celá péče o starší a už mu ten úklid možná taky nepůjde tak dobře, priority budou jinde.

hlásim sa do pracovnej čaty!

Mně na rozkojení pomohlo hodně pít vodu i teplé nápoje - caro/melta, spousta fyzického kontaktu s miminkem  (mám pocit, že první týdny jsem skoro pořád byla v posteli - buď se spící dcerkou v náručí nebo jsem kojila), nedávat dudlík (dala jsem po šestinedělí, kdy už bylo kojení dobře zajeté). A kojit na požádání, bez ohledu na čas. A naopak nebudit ze spánku. Prostě podle rad odsud- http://www.mamila.sk/ Kojím stále, dceři je 11 měsíců.

Začátek je drsný, ony se těžší chvíle objevují stále, ale takhle po porodu je to hrozný i proto, že člověk to miminko ještě nezná a věechno je nové. Bude lépe.

Důležité je nestřídat strany při jednim kojení, ale při jednom kojení pouze z jednoho prsa, z druhého až při dalším kojení

Jenže někdy to bohužel nejde. Kdybych kojila na střídačku, tak bych s kojením skončila po pár týdnech. Doporučila mi to laktační poradkyně. Na střídačku jsem kojila obě děti. 

nojo to jsou ty zaruceny rady...bes:-(

jeste k tomu panovi s ohryzkem... nechci mqlovat certa na zed, ale toto obdobi bylo prvni, kdy se ukazala " prava tvar" otce meho ditete a okamziky kdy jsem ho v slzach prosila, ze uz opravdu nemuzu... a on mi odmitl pomoct mam stale v zive pameti a pak uz to slo jen hur a hur... i kdyz trvalo vic nez 10 let nez jsem definitivne odesla, tehdy vlastne zacal konec vztahu.

Jak se to říká? V nouzi poznáš přítele? 

tak nejak.

Blbej dotaz, na který není třeba odpovědět - byl aspoň dobrej táta?

Já zas budu za vránu krákavou, ale považuju za vhodné upozornit, že i v tomhle je každé ditě jiné, některá miminka jsou na úsměvy poněkud skoupá. Tak aby čerstvé maminky věděly: i když náhodou vaše dítě nehází úsměvy jak filmová hvězda, nejste špatná matka! 

A to je taky dobrý 

jiste se snazi byt. po svem..

Muselo to být hrozné, na to se nedá zapomenout, stejně jako na poznámku s ohryzkem. V těch nejhorších chvílích jsem si říkala, že se vůbec nedivím, že některé matky to prostě nezvládnou a udělají něco hrozného. Představa, že jsou na to úplně samy, nebo žijí s někým, kdo o dítě nestojí, někdo je zrovna podrazí, opustí, uf. S dobrým servisem a oporou se trpí mnohem líp