spocatku, u nekterych deti i cele sestinedeli, je dobre kojit z obou stran. ze to trva dlouho je normalni, on se zlepsi, taky povyroste a bude mnohem efektivnejsi. uplne nejlepsi poradna, kterou jsem nasla byla kojeni.net, sice placena, ale hodne veci se da zjistit z uz zodpovezenych dotazu a pani hlavne odpovida rychle. mne tedy poradila dobre.
Kdyby mi to někdo předem řekl, myslela bych, že se zbláznil, ale druhé dítě jsem na dudlík v několika týdnech učila v podstatě násilím. Cucala si palec totiž už v porodnici, a jak jsem si zpětně uvědomila, už před narozením. Ultrazvuk: jé, koukněte, cucá si paleček. A zažila jsem kamarádčino dítě, které mělo na palci vycucané mozoly a těžko, přetěžko se toho zbavovali.
Kojit z obou stran je úplně běžné. A že to zkraje bolí, to bohužel taky, i kdyby někde stokrát psali, že ne. Intenzita a frekvence je obrovská, časem se to srovná. Mne tenkrát zachránily ty kloboučky.
Ve třech mesících sebrat? To je ale sebevražda! To jsme měly ty nejhorší noci i dny. Ale je pravda, že děti měly dudlík jen na spaní, v bdělém stavu na něj zvyklé nebyly. Asi myslíš takové ty permanentní závisláčky, to je potom jiná.
tak segry kluk si palec cucal jeste nez sel do skoly, ale dobry, klukovi je 9 a nic bys nepoznala.
nase starsi necucala nikdy nic, jenom obcas neco okusovala (tahlo zipu a tak). no a na dovolene si ve trech letech skokem do kamenu ukryteho v pisku urazila nehet na noze a jak ji to odrustalo, tak si to zacla okusovat a zustalo ji to v mensi mire dodnes. jak ji toho zbavit teda netusim.
Jo, málokomu to zůstane do dospělosti, naštěstí. Ale od rozmokvaný zanícený paleček nic moc. Dcera mé bývalé kadeřnice se s tím prý popasovala, teprve až když si našla první vážnou známost
permanentní neznám vůbec, ale noční stačí. vypadlej dudlík=řev jak blázen. a nedejbože venku ztracenej ten nejlíp vydudlanej, uaa
ono je to hodně individuální samozřejmě, ale ten přerod z bezbranného uzlíčku ve vnímající pohyblivou potvůrku právě okolo toho třetího měsíce byl docela výraznej
tak dite jakokoliv dudlaci jsem s dudlikem spat nenechavala, proste az usnulo tak jsem vyndala. kdyz se to praktikuje odzacatku, tak to nedela problem. oni ho totiz vetsinou v puse neudrzi a spocatku jim vypadne vzdy.
Jo, dělala jsem totéž, když už děti konečně spaly, ale řekněme od půl, třičtvrtě roku dál. Nepřetahovaly se o něj a často ho samy i dřív pustily.
Mám obě děti bezdudlíkové. Prvního s dudlíkem hrozně natahovalo (na blití naštěstí nedošlo) a druhý ho plival. Palec si ani jeden nežužlal. Ale takové kousání nehtů, to jsme si užili. Staršímu nebylo dva roky zapotřebí stříhat nehty na rukou, pak přešel i na nohy. Naštěstí nakonec byla vůle po legu, co mu slíbila babička, silnější. Teď si občas něco ukousnou oba, ale celkem se drží.
Ono se to nezdá, ale během toho šestinedělí se to udrncá a miminko získá nějaký denní rytmus, nebojte. Akorát se to změníhned, jak se přizpůsobíte. 
Ale to už pak není taková hrůza. Držím palce!
Anebo taky neudrncá, jako tomu bylo v našem případě:-(, i obecně bych řekla, že šestinedělí je mezník spíš pro rodičku než dítě. Ale každopádně pro žluťásek a nejen pro ni z našich řečí plyne následující: co člověk (natož matka), to názor a zkušenost. Není třeba se hroutit, že ti něco nefunguje tak, jak jsi to někde vyčetla nebo někdo radil. Začátky mohou být krušné a rozhodně tomu tak nemusí být proto, že bys ty dělala něco špatně! Tu únavu z nevyspání a bezmoc z plačícího miminka si žádná neumí dopředu představit. A skoro všechny to časem zapomenou a dokonce do toho jdou i znova!
Nobelovku za dudlík!!! Inak mala som ich vždy aspoň 5-6, striedala, aby sme neskončili pri jednom navyknutom rozdudlanom a navrch v noci, keď sa stratil, len som siahla vedľa seba do pohára pre ďalší.
žluťásek to je ale velka pravda, co pise brambora a ja dodam, ze temer vsechny matky, se kteryma jsem o tom mluvila, mely misty pocit, ze to dite fakt uz necim prasti. jsou pravda ty dokonale, ktere by to nikdy nepriznaly, nebo ty, co maji dokonale spici a hodne minino, ale v hloubi srdce jsem presvedcena, ze tech nedokonalych je 100% akorat to o sobe nerikaji verejne.
ja se obcas fakt musela zavrit dvere a odejit (byt na WC, bydleli jsme v garsonce), jinak by to spatne dopadlo. je to normalni!
jinak nase lekarka tvrdila, ze to szivani se s mininem trva tri mesice, zadne sestinedeli v nasem pripade vubec nic neresilo. kamaradka mi nekdy na konci druheho mesice tvrdila, ze to bude uz jenom lepsi - byla to milosrdna lez asi, nebo jinak nevim proc by to rikala.
Když bylo starší šest týdnů, jel muž poprvé na služebku. A já měla těžké záchvaty paniky, že to sama nezvládnu a abych ji třeba fakt nevzala polštářem.
Když bylo šest týdnů mladší, nemohla jsem se dočkat, až muž a starší odjedou a já si užiju klid a pohodu jen s miminkem...
jojo ty změny! sotva jsem měla pocit že to mám vychytaný, ten rytmus, tak bác ho - mimino si to rozmyslelo a zase všecko jinak:D
Sweet Potato ty máš ale holky žejo. s klukama bývá (daleko větší) peklo krzeva prdíky a ty právě po tom třetím měsíci jako zázrakem přechází, protože se dítko už začne samo trochu pohybovat. to není žádnej výmysl ale prostej fakt. jinak šestinedělí jsem teda nikdy neměla, poprvé to trvalo dva měsíce (to už sem fakt myslela že vykrvácim:-) a podruhé tak dva týdny:P
děti mám tři a všichni (kluci) byli bez dudlíku - a já bych jim ho přitom tak ráda vnutila, aby byl chvíli klid nejdřív jsem zkoušela různé tvary, velikosti, namáčela jsem jim ho do mlíka (med jsem jako osvícená matka zavrhla) - jak slízali to "dobrý" a zbyl jim samotný dudlík, zase řvali 
palce si naštěstí necucali, místo cumlu měli maminku...
mě tedy zachránila kniha pí Kiedroňové Něžná náruč rodičů - nejstaršímu byly 3 měsíce, když vyšla - tak jsem si ji pořídila... jakmile jsem ho stočila do klubíčka, krásně se zklidnil
njn, mně tohle vysvětlil (až druhej!) neurolog, ovšem to už drobečkovi byl rok:-(
Nám to klubíčko nějak nefunguje, jak je to na zádech, je to špatně. Nemá rád ani chování v náruči, kdy je vlastně na zádech. Šest týdnů a už to má svou hlavu...
A co tygřík?
Ten naopak funguje výborně, už mám vytahaný obě ruce :-)
Tak aspoň že tak.
