Blankauž na to Garfieodpovídala několik krát, že to není nijak povinné a průměrný Japonec toho zas tolik neslaví.
Jinak jsem introvert z definice (potřebuji být hodně sama se sebou, abych nabrala energii) a ztratit se v davu mi víceméně nevadí. Nejvíc mě vyčerpávají akce, kde je 30-40 lidí, ne úplně blízkých a já se musím bavit se všemi.
Davy nesnáší můj muž, ukázkový extrovert.
jitřenka Blanka Na obě otázky už odpověděly Evaeva a continuity :-)
Taky je třeba si uvědomit, že Japonců je moc, určitě každý nejde na všechny akce a nedělá vše. I ty velkolepé věci, které tady zmiňuju, jsou někdy i stovky kilometrů od sebe. Na druhou stranu, Japonci jsou daleko víc součástí komunity a dělat nějakou dobrovolnickou práci nebo koníček je vcelku normální věc. Někdo ráno převádí děti přes přechod a někdo holt kreslí balony na slavnost.
Hodně věcí je spojeno s náboženstvím, takže z velké části to organizují chrámy a komunity s nimi spojené, to je myslím velká síla. A chlapi ve středním věku jsou asi ti poslední, kteří se účastní příprav (i když zažila jsem malou slavnost na maloměstě, kde tím doslova všichni žili, to bylo super!)
A je tady poslední mikrosezona tohoto období. Fukaki kiri mato, padají husté mlhy. Dnes udělám radost těm, co nechápou, jak to Japonci zvládají, neděje se nic. 
Asi všichni odpočívají po svátku mrtvých...
Horké léto se chýlí ke konci a začíná se objevovat studenější počasí a časté mlhy. Od ranního oparu až po hustou mlhu, která je schopná i zastavit vlaky a zpomalit dopravu. Mlze se v Japonsku někdy říká "déšť ze stromů". Ještě pořád se ale po ranní mlze den rozjasní a je velké horko. Sezónní zeleninou je čerstvý zázvor. Ten miluju a je mi líto, že se u nás nedá sehnat. Není tolik pálivý a nemusí se loupat.
Začíná se lovit jeden z druhů chobotnic a také začínají kvést nočenky, které neomylně patří k japonským letním večerům. Japonský název je "jugesho", což v doslovném překladu znamená "večerní make-up" nebo "make-up při západu slunce". Je to proto, že jejich vůně údajně připomíná jemně napudrovanou ženu. A také proto, že se bílý prášek uvnitř semínek dřív využíval právě jako pudr.
Garfie Děkuju. Vážim si toho, že si i teď v létě na nás najdeš čas.
Garfie - děkuji za odpověď. 
Sweet Potato 
Už se mi to krátí, takže příští minisezóna už bude zase z místa činu.
Garfie dik za dalsi popis! Uteklo to tady, co?
Kokoska No to teda!!! :-)
Garfieuž se těšíme, je to cele super nápad.
Hlásím se opět do služby, potvrzuji, že cikády řvou tak, že není slyšet vlastního slova, už jsem zvládla i večírek a malou procházku ;-) A další mikrosezóna začíná zítra!
Garfie vítej
Je tu další období, Shosho, výraz, který se často překládá jako "horké léto", ale význam je spíš "udržitelné horko" nebo "horko v limitu". Zkrátka horko, které se dá přežít. :-)
První mikrosezonou je Wata no hana shibe hiraku, kvete bavlník. Je to období, kdy se léto mění pomalu v podzim, ale ten ještě zdaleka neudeřil naplno. Noci jsou jasné a jdou krásně pozorovat hvězdy. Sezónním ovocem je sudachi, japonský druh citrusu, který připomíná limetku. Jde o specialitu prefektury Tokushima a používá se hlavně jako ochucovadlo, třeba k nudlím-jde o typické letní jídlo.
Celkově O-bonem začíná sezóna festivalů, většinou spojených se sklizní. V této mikrosezoně jsou dva hodné známé. První z nich, Tsunabi v Ibaraki je v podstatě jeden velký ohňostroj, který se pořádá jako modlitba za bohatou úrodu a ochranu před požáry. Zvláštností ale je, že se během něj používají loutky zavěšené ve vzduchu, které hrají klasické japonské lidové pohádky. K představení hrají bubny a flétny, celé se to odehrává na pozadí ohňostrojů a musí to být krásný zážitek. Festival je označený jako nehmotné kulturní dědictví.
Druhým velkým festivalem je Yoshida no Himatsuri, festival ohně. Každoročně se pořádá ve svatyních poblíž Fuji během konce lezecké sezony. Místní po rituálu ve svatyni nesou městem dvě malé přenosné svatyně k dočasnému místu odpočinku. Večer potom zapálí na cestě, kterou prošli, zhruba 70 obřích pochodní (každá je 3 metry vysoká). Ohnivé sloupy dodávají malému tichému městu dramatickou a duchovní atmosféru. Druhý den odpoledne se svatyně opět vrací zpět do chrámu. Vrcholem tohoto dvoudenního festivalu je právě návrat svatyní na pozemek chrámu, s velkým průvodem farníků a věřících, kteří v rukou nosí suzuki no tamagushi, tedy obětiny vyrobené z trávy, spolu se svatyněmi a pochodněmi slouží jako obětiny na počest božstva strážícího horu Fuji.
Garfie to je hezke! Ale nedivim se, ze kazdou chvili neco nekde vyhorelo, domy drevene a tolik hratek s ohnem!
A jak je, mas pocit "zase doma" nebo "zas v te cizine"?
Kokoska Haha, správná otázka! Hrozně jsem se tentokrát netěšila, i ten pocit byl "šmarjá zase zpátky", umocněný tím, že muž dva měsíce neotevřel schránku (=nezaplatil účty), takže nám týden před příjezdem vypnuli elektriku. Takže v domě 35 stupňů a lednička na pochodu...
Ale pak jsem vstoupula do prvního 7/11, dnes jedeme na hory, dostala jsem pozvánku na O-bon dance a uvědomila jsem si, že tohle mi chybělo!
To byl tedy narocny navrat. Tak si uzij hory! Kdy detem zacina skola?
Garfie tak to me těší, že přijedeme do horka, které lze přežít.
Tabea Moc se netěš, dnes 37 stupňů, v jednu chvíli nám auto naměřilo i 40!
Kokoska Díky moc, bylo to moc povedené, nahoře bylo o deset stupňů míň než dole, ale jinak musím říct, že šlapat dvoutisícovku s jat lagem nebyl úplně nejlepší víkend, nahoře jsem byla opravdu blízko smrti! 
Děti začínají zítra, takže teď tady zmateně pobíhají a hledají jednotlivé kusy uniformy, jak jinak. :-)
Garfie ještě máme týden čas
Vlastně skoro...
Tabea 
Tak to už jste určitě naplánovali i beze mě! No vedro teda strašné, to si užijete!
Malá rekapitulace víkendu, protože u nás byl na dovolené mužův kolega, v civilu aktivní vinař, udělal za nás průzkum japonských vinařských oblastí. Takže jsme se tam o víkendu vydali, je to kousek od Fuji, hory krásné, pod nimi vinice a broskvové sady, opravdu krásná část Japonska, kterou jsem zatím znala jen velmi letmo. (ehm, kolegovi jsme se odměnili tou nefunkční elektřinou, ale naštěstí jen na poslední dva dny, myslela jsem, že se sbalí a půjde do hotelu, ale kupodivu to tady nějak přežil, dokonce se omluvil, že tím pádem nemohl vyluxovat).
Vinařství byl poněkud bizarní zážitek, šli jsme do jediného, které má vlastní sklípek, koupili jsme si ochutnávku, která spočívala v tom, že po zaplacení cca 400 korun nás vpustili do sklepa a mohli jsme ochutnávat do aleluja....zní to jako ráj, ale upřímně řečeno, většina vín stála za velký prd. Ale koupili jsme tři lahve, taky střapec hroznů ve slevě (jen tak pro představu, jeden střapec vína přímo na vinici se pohyboval zhruba v rozmezí 200-600 korun).
Vinice jsem bůhví proč nevyfotila, ale všechny vypadají podobně jako tohle úžasné parkoviště.
U sklípku byla trochu zvláštní kašna, s paninkou, kterou ovíjí víno a žábou, taková evropsko-japonská fusion kašna.
Večer jsme byli v naprosto úžasné restauraci, starý tradiční dům, jednoduché ale výborné jídlo, všechno z vlastních zdrojů, jakože si vyrábí sami miso, domácí nudle, zeleninu jen od místních farmářů...skvělá atmosféra!
